Za poslední týden

odevzdala jsem diplomku - takže je mi pořád špatně, budím se v pět ráno a usínám kolem druhé hodiny odpolední, což je docela blbé, když před vámi sedí studenti a očekávají nějakou aktivitu
zúčastnila jsem se metodického semináře - kde jsem pochytila spoustu tipů, jak učit výslovnost a odnesla si množství aktivit ... perfektně strávené tři hodiny
naplánovala výlet na hrad Helfštýn - jenžeje dneska strašná kosa, takže se půjde jen na badminton
koupila si dvoje červené botky - jedny balerínky na podpatku a druhé jakože asi sandálky na podpatku ... oboje Rieker, jiné boty si snad už ani nekoupím ;) I když mám z balerín sedřené prsty, moc se mi líbí a dobře se v nich trajdá
vyzvedla si poslední objednanou knihu v bookshopu - a to A Little History of Literature od Johna Sutherlanda

Co se knih týče ...

Are you my mother? je docela dost psychicky náročné čtení. Všude samý Freud, Woolfová, komplikovaný vztah s matkou a především samotná hrdinka, která vypadá jako chlap (fakt!) a většinu svého času tráví na terapeutických sezeních, která mi ukazují, jak killing tahle profese může být ... autobiografie, prosím!
Quiet mě neskutečně baví, protože je to kniha psaná pro mě a o mně. Překvapují mě výzkumy, které odhalují nečekané skutečnosti. Baví mě příběhy osobností a životní zkušenosti autorky. Na druhou stranu mám trochu pocit, že být extrovert je dle Susan Cain vlastně špatně - přesně to ve mně kniha vyvolává. A tak to samozřejmě není, takže uvidíme, jak se bude kniha dál vyvíjet.
A Little History of Literature jsem rozečetla včera. Díky velmi krátkým kapitolám poutavě shrnujícím/představujícím podstatné z dané oblasti se posouvám kupředu vcelku rychle, aniž bych četla pouze kvantitativně. Pečlivě podtrhávám, připomínám si dávno naučené a říkám si, že tohle je přesně kniha, kterou jsem potřebovala před státnicema z literatury. První kapitola představila pojem literatura, druhá se zaobírala mýtem, třetí se vrhla na eposy, čtvrtá objasnila tragédii a pátá se zaměřila na první anglické příběhy. Dalších 35 kapitol přede mnou! Kapitolky jsou sice hodně stručné, ale docela dobře exemplární, takže se mi tvoří jakás takás představa o tom, co budu u státnic říkat. Dokonce jsem natrefila i na mimésis, která spadá do literární kritiky!
Still Alice jsem už dočetla. Přestože jsem neviděla filmovou adaptaci, filmová obálka s Julianne Moore mě donutila představovat si v "roli" hlavní postavy právě tuto skvělou herečku. Lepší vybrat nemohli. Příběh Alice nemůže být jiný než smutný. Dává čtenáři nahlédnout do zákoutí, o jejichž existenci neměl potuchy. Ale na konci to není Alice, kdo trpí nejvíc.