Zase na správné vlně
Mein kampf pokračuje. Asi je mi předurčeno stát se magistrou, tak se přece nebudu vzpírat osudu. No prostě, mám radost :o)
Už tak moc nemyslím, protože jsem si konečně ujasnila to, co jsem chtěla. A taky proto, že mi bylo řečeno něco moc pěkného a já už budu navěky jen naslouchat.
Davi jel na kole a já zůstala doma, protože jsem lemra. Snad poprvé jsem mu řekla NE a on se tvářil celkem smutně. Teď je mi to líto a doufám, že se vrátí s lepší náladou. A pak že mám myslet na sebe, hm. Musím na tom ještě zapracovat. Pocit viny není zrovna příjemnej začátek.
Zítra se chystám na Letní knižní veletrh. A teď se přemáhám k vytvoření příprav na další týden. Locke Lamora toužebně hledí ...















