Že by úspěch?
Koncem února to bude rok, co jsem začala pracovat v bookshopu. Naučila jsem se spoustu věcí. Třeba vyplnit podací lístek a poslat balík/dopis/whatever (k čemuž jsem nikdy předtím neměla příležitost), vystavit fakturu, vyměnit náplň v terminálu a takovém tom oceňovači, co ze sebe vypouští ceny, které se následně přilepí na knihy, zajistit svoz PPL, a tak dále ...
Silně pochybuju o tom, že bych kdy našla lepší práci, která by mě bavila více. Jsem mezi knihama a občas mluvím anglicky. Prostě paráda :o)
A teď k té parádě přibyde ještě jeden malý splněný sen. Včera jsem podepsala smlouvu u jazykovky.
(Dlouhé ticho)
Psycho, že?
Nj, sama tomu nemůžu uvěřit. Sice jsem měla v plánu najít si nějaké další přivydělání až v září, po státnicích. Ale dostala jsem nabídku teď a ... prošla pohovorem. Ve srovnání s mým pohovorem (kdy jsem chtěla učit v domě dětí a mládeže), byl tenhle pohodový, bez stresu a v angličtině. Abych pravdu řekla, moc nedoufala, že bych mohla uspět, ale někdo asi chce, abychom se s Davim měli líp (a nemuseli pořád jíst fazole).
(nechcete někdo zavolat mamce a říct jí, že by to chtělo oslavu?)
