Zevlující (poprvé od září)
Referát za mě nikdo nenapíše. Vlastně už ho skoro mám. Jen dopsat ještě jednu část. A handouty. Chtělo by to vytisknout zítra, protože ve středu před půl osmou ráno je mé oblíbené copy centrum ještě zavřené a v tom druhém se platí DESET korun za to, že si vůbec dovolíte tisknout něco z flashky/internetu. A protože nás je 8 a handout má dvě strany, tak budu muset poprosit svou peněženku o celých 26 korun. Hrůza! A vstávat dřív. Ještě větší hrůza!! A to vše jen proto, že dnes to rozhodně nedopíšu. Nechce se mi. Usnula bych hned, kdyby se sis nedívala na televizi. Televize je totiž v obýváku a to je mé současné útočiště. Můžu být ráda, že nespím na chodbě. Nějaký mecenáš, který by mě vzal pod ochranná křídla a pořídil by mi byteček?
Zrovna dnes jsem tak uvažovala nad svou budoucností ... naplánovala jsem si ji naprosto geniálně. Jak jinak taky. Plánovat já umím. Jen s tou realizací je to horší. Obvykle mi ji znemožní vnější vlivy. Viděla bych to asi tak, že
- v lednu začnu s psaním diplomky (haha, zde je první kámen úrazu)
- budu šetřit, šetřit, šetřit (druhý problém)
- úspěšně absolvuji výběrovku na erasmus dovolenou ... ehm teda ... erasmus studijní pobyt
- užiju si báječné léto (mamka by ráda do Norska)
- pořád budu šetřit, šetřit, šetřit
- dopíšu diplomku
- a na letní semestr se vydám do Skotska
- kde mé srdce propadne kouzlu nějakého Skota/Angličana/Ira/Francouze/Španěla/Itala/etc.
- který bude shodou okolností nechutně bohatý a štědrý
- a hezky se se mnou vrátí do Česka, abychom si tady otevřeli parádní jazykovku (takže nejlépe, aby to byl nějaký ten Brit!)
- ve které budu pracovat maximálně 6 hodin denně
- a za jednu hodinu si budu účtovat čtyři stovky
- a dál jsem už nedošla, protože jsem se zasnila nad tím, co všechno bych si za takové miliony mohla pořídit a seznam to byl vskutku nezměrný
Varianta B spočívá v tom, že bych v Británii zůstala, protože tamní univerzita objeví můj skrytý talent a nabídne mi stipendium. A já posléze napíšu knihu o svém vzrušujícím životě a stanu se rentiérkou, postavím hrad, porodím čtyři krásné princezny a má životní mise bude tímto splněna.
Už chápete, proč je to přemýšlení tak bolestivé? Respektive ten následný návrat do reality? Měla bych svou fantasii zúročit a už konečně napsat něco delšího než erotické povídky plné náznaků! (konverzace s mými studenty jsou parádní psychologickou sondou do duše - spousta materiálu k psaní - samozřejmě by se musel modifikovat, aby se v tom nikdo nepoznal - nehodlám zklamat jejich důvěru, kterou ke mně mají, když dokáží být tak sdílní).
Ehm ... it's time to go through my presentation ... time to persuade myself I really LOVE literature no matter how OLD and how boring it is ... actually it's not so boring, it's just ... that I have to DO something and this something should be 60minutes long at least. See? Impossible! (still dreaming about red diploma :D)
