... zvoní!
Tak se mi můj albionský sen začíná pomalu krátit. Dnes poslední seminář z literatury a historie. Zítra nahrazená přednáška z Shakespeara. Pak už jen napsat dvě eseje (do šestého a do třináctého), dvouhodinový test (kde budou dvě mini eseje - jupí, už teď mě polívá pot) a mám odkrouceno.
A najednou mě přepadá pocit, že jsem tady celý skoro-půlrok vůbec nic nedělala. Což samozřejmě není pravda!
- nikdy dřív jsem nepřečetla TOLIK anglických knih v tak krátkém úseku
- každé úterý jsem se dvě hodinky báječně bavila na lekci skotských tanců
- napsala jsem tři eseje
- viděla mnoho krásných míst
- pochytila spoustu o britské kultuře a mentalitě
- stále se věnuju španělštině
- a přestože britský akcent je tomu mému na hony vzdálený, rozumím druhým mnohem víc
Na nějaké závěry je ještě brzo, to bude chtít trochu odstupu. Nicméně mám pocit, že už teď můžu říct, že celý erasmácký pobyt je především o tom, aby si člověk uvědomil JINAKOST a bral ji jako pozitivum. Aby na druhé nekoukal pohledem "ty jsi jiný, proto jsi lepší/horší", ale spíše "ty jsi jiný, co můžu naučit já tebe a co ty mě?" Erasmus je skvělá šance k tomu, aby se člověk naučil dívat na svět očima druhých, z všemožných úhlů. Aby se zbavil předsudků a přestal hodnotit svět na škále lepší/horší. Erasmus je bez debat o nahlédnutí do vlastní duše, o aha momentech, o sebepoznání. No a teď nezbývá než doufat, že si to všechno zapamatuju a přestanu si o lidech, co nečtou, myslet, že jsou ztracené duše :D (pořád je to ale lepší než hodnotit lidi podle toho, co si oblíkají, jak to dělá má milá Sis :o)
Nejspíš si dám dvacet. Too much thinking. A pak se pustím do další kapitoly o psycholingvistice. Konečně oblast, která mě oslovuje. Protože spojení jazyka a psychologie je prakticky to, o čem jsem snila už na základce. Že se to u nás neučí, mě hodně mrzí.
