Blog
Xenofóbní
Blogy pomalu umírají. Jejich boom už je vzdálená minulost. Čím dál tím méně lidí je píše, čím dál méně lidí je čte. Lidi se mění. Anebo to vidím až teď. Neposlouchají. Chtěla bych od nich utéct. Ztrácím kontakt s realitou.Chci to tak sama nebo se to děje samo? Smysl života? Nobody knows it.
Půlnoční
Přemýšlím, jak na tom teď vlastně jsem. Pořád je totiž něco, co musím řešit. I kdyby to byla sebevětší blbost. A co mě štve/těší teďka? Občas se ráno probudím a bolí mě břicho. Připadá mi strašně nafouklý. A to je od tý doby, co jsme se bavili u Honzíka. Připadá mi, jako bych tehdy vypila litry toho jeho drinku, který jsme nazvali...
Stravaganza: Město masek - Mary Hoffman
Nádherná fialová obálka se stříbrnou maskou, z pod které se na vás upřeně dívají dvě fialkové oči. Oči Duchessy z Bellezzy. Příběh není typickým fantasy, ačkoliv by to tak mohlo vypadat. Cestování v čase zase napovídá, že by to mohlo být sci-fi, ale protože se jedná o cestu časem do 16.století, tento příběh bych spíše...
Obrana Sokrata - Platón
Obrana Sokrata je pojata jako řeč, jež měl Sokrates před svými soudci. Je rozčleněna do tří částí. První se odehrává před hlasováním o vině, druhá před hlasováním o trestu a třetí, jakmile se Sokrates dozví, že byl odsouzen k trestu smrti. Obrana není snahou o očištění samotného filosofa, ale spíše o údělu a smyslu filosofa ve...
Já jsem taky mrcha
Nemám ráda, když se lidé neposlouchají. Jeden mluví o koze, druhý o voze. Třeba i několik hodin. Evidentně jim to vůbec nevadí. Hlavně, že pronesou to, co říct chtějí (já, já, já). Efekt a smysl diskuze se vytrácí. Pomalu začínám počítat, s kolika lidmi se ještě dá mluvit "normálně" Snažit se přizpůsobit? Nikdy! A poslední...
