Čas na čtení ...
... se vždycky najde!
Přestože mé letní čtení nestálo za nic (ve smyslu množství knih, s kvalitou to nemá nic společného), podařilo se mi přelouskat celých PĚT kousků. Dvě belošky (mou drahou Sarah Waters a znovu-objevenou Cecelii Ahern) a tři "odborné" publikace z oblasti sebepoznávání/psychologie. Prázdniny jsem tento víkend zakončila s Joanne Harris a jejím Blueeyedboyem, neboli Modrá je barva vraždy. A dnes si vychutnala poslední strany Urbanova zatím posledního díla Boletus Arcanus.
Modrá je barva vraždy - přebal tvrdí, že jde o thriller. Ještě jsem žádný nečetla, ale nějaký jsem snad kdysi viděla a troufám si říct, že to thriller není ani náhodou. Čtenář neví, jen se domnívá a hádá, skládá dílky mozaiky a když si naivně myslí, že má jasno, svět se mu obrátí vzhůru nohama stejně jako na konci prvního dílu Zlodějky (Waters) a on nestačí zírat. Jeden zvrat za druhým a posledních sto stran se čte stále vzrůstajícím tempem. Fakticky mě to dostalo, přestože jsem občas pár nudných vět přeskočila. Zaujal mě motiv synestezie, s kterýmžto jsem se poprvé setkala asi dva týdny nazpět na psychologii.cz. Řekla bych, že jsem asociativní synestetik. Pokud byste chtěli vědět, o co go, stačí googlit :o) A taky se mi líbila forma blogových zápisků - jak příhodné, nemyslíte? A vůbec, terapie psaním ...
Boletus Arcanus - po neúspěšném pokusu přečíst Hastrmana (moc archaickej a složitej jazyk, na můj vkus) jsem si po neutuchajícím nadšení ze strany slečny Stely a Luci řekla, že je třeba dát Urbanovi ještě jednu šanci. A dobře jsem udělala! Boletus Arcanus mě zaujal hned na prvních stranách právě svým jednoduchým jazykem, krátkými (přesto) výstižnými větami a především: nápadem! Zasmála jsem se, fandila Gregorymu a přemítala nad paralelami se současným stavem naší země (ne že by mě něco trklo, na to jsem až příliš tupý čtenář). Takže, do které Urbanovy knihy mám jít teď?
