Čím to ...
Čím to je, že jsem kreativní, jen když se jedná o školky a jazykovku, a má kreativita jde do kytek, když si mám vymyslet zábavu pro sebe?! Čím to je, že najednou zmizí všechny cíle, které jsem si pracně vytvořila? Čím to je, že Anglie je až příliš daleko na to, abych ji mohla považovat za dostatečný smysl života? Čím to je, že mi nestačí jen "cesta k cíli" posetá knihami, filmy, tancem (hmmm, ten mi opět chybí!), výukou, kamarády a věčným hledáním a sebepoznáváním/sebeztrácením? Čím to je, že bez většího cíle se cítím jako slovo bez kontextu? jako nota bez osnovy? jako nevybarvená omalovánka?
Čím to je, že nedovedu dát životu smysl a jen se odrážím od stěn a nesměřuji nikam ...
(ach jo, za 7 dnů ... myslela jsem si, že když si napíšu seznam toho, v čem jsem dobrá a co umím a především toho, co se mi letos povedlo, přestanu smýšlet negativisticky. Hmmm, ne vždy všechno vyjde tak, jak by si člověk představoval. Na cestu mi žádné Zářící slunce nesvítí. Jsem marná v tom, jak si pro sebe hledám berličky a jak bez nich nedovedu existovat. Teda, dovedu. Jen ten smysl pokulhává. A k čemu je život, když postrádá smysl?)
Letošní narozeninový den odjíždíme s přáteli do Slovenského ráje stanovat. Na pět dní. Pokud mě nesežerou ovádi, mohla bych si to i užít. Chci si to užít. Třeba se mi rozsvítí jako loni na Štramberku.
Jsem zase jako Maják, jako Nohavicův Zbloudilý koráb.
Nechce se mi ztrácet v snění,
své stesky topím v zapomnění
Smysl, ten tu pro mě není,
a tak dneska smutno je mi.
