Komentáře: Čím to ...
Čím to je, že jsem kreativní, jen když se jedná o školky a jazykovku, a má kreativita jde do kytek, když si mám vymyslet zábavu pro sebe?! Čím to je, že najednou zmizí všechny cíle, které jsem si pracně vytvořila? Čím to je,... [celý příspěvek]
Stela
27.06.2013 20:53
Momentálně mám zas ohromný debil-úsměv, takže budu asi jenom stručná a půjdu si zas s úsměvem lehnout a přehrávat uplynulé chvíle... :D
Jen jsem se chtěla vrátit k tomu obecnému smyslu... to je právě to, jak jsem psala, že já osobně si myslím, že obecně by nejspíš mohla být za smysl života považována ta spokojenost, ale dávám tam samozřejmě kondicionál, neboť nemám patent na rozum a je to jenom můj názor. No nic, mozek mi ale stávkuje, holt ta absolutní spokojenost je "teď a tady" přítomna :))
Mona
27.06.2013 16:15
Tím si ale nemyslím, že by mi život utíkal. Vůbec ne. Jen ho prostě žiju s jiným cílem.
Mona
27.06.2013 16:14
Má milá Steli, děkuji za názor, který je nejspíš delší než článek samotný :D Abych byla upřímná, ani nevím, jak reagovat,neboť od včerejšího dne se ZASE tolik změnilo,že se na svět OPĚT dívám úplně jinýma očima. Takže včera bych nejspíš kývala souhlasně hlavou, že ANO, přesně to se musím naučit. A dnes vím,že to tak je -umím žít sama se sebou a být happy, umím se zabavit a dát životu smysl. Jo, umím. Jen se občas trochu ztratím a potřebuji nakopnout. A k tomu jsou fakt dobří lidi, kteří filozofují stejně praštěným stylem jako já, no a především Marci, kterou prostě ve svém životě potřebuju - do doby, než si uvědomím, že nepotřebuji vůbec nikoho, protože všichni jsou součástí mě samé (a to je na další filosofování). A ano,studenti mi dávají hodně, nicméně odhadla jsi to správně, že bych chtěla být někomu středobodem světa! A pak bude myšlenek méně, i když tady budou pořád, protože jakmile člověk jednou do téhle řeky vstoupí, už nemůže udělat krok zpět, aniž by nepocítil, že mu něco chybí. A já "přemítala" vždycky :o) Mamka to nesnášela, protože jsem ležela na posteli a koukala do blba. No, k tvé poslední myšlence ... nehledám smysl, to ne. Pouze odpovědi na své otázky, chci vědět, kdo jsem a to je nekonečné hledání, protože se neustále měníme. Obecný smysl, hmm, co to je? Pro mě je smysl jen jeden a to ten, který životu sama dám. Nemyslím si, že by existovalo něco samo o sobě. A že mi utíká to světské? No, cariňa, v tom máš bohužel/bohudík pravdu. Snažím se to skloubit, ale cítím se mnohem lépe v oblacích, kde všechno dává mnohem větší smysl. Čím víc poznávám, tím těžší jsou návraty,protože není moc takových, kteří by "viděli" tak jako já.
Stela
26.06.2013 14:49
Já bych řekla, že jde možná trochu o setrvačnost. Během akademického roku jsi beztak moc času na kreativní koníčky neměla a i když by se teď čas našel, tak jsi (možná) "zajetá" v určitých kolejích a ne a ne se z nich zatím dostat. Jsem ale přesvědčena, že to přijde samo a že to nemá cenu lámat přes koleno, nutit se do něčeho, na co nemáš chuť. Tvé já asi potřebuje být nyní chvilku takhle samo se sebou, aby zjistilo, jestli vydržíš jen se svými myšlenkami. Brala bych to jako zkoušku toho, že jestli budeš schopná žít sama se sebou ty, pak s tebou bude zcela jistě schopen žít v lásce a míru i někdo jiný. Já to tak totiž beru: až člověk sám dokáže žít se sebou, tak pak může chtít po někom druhém, aby žil s ním. Jsme ale tvorové společenští, takže je přirozené potřebovat a chtít komunikovat s lidmi, cítit zpětnou vazbu, cítit, že se ti aspoň trocha z toho, co ty dáváš, vrací.
Nu a k těm životním cílům... Podle mě tvůj život smysl má. Jsi kulturně žijící člověk, nabývající životní moudrosti četbou, zážitky, cestováním... Jsi skvělá přítelkyně, určitě úžasná učitelka, předáváš znalosti svým žákům, to je snad málo? Měla jsem zato, že alespoň někteří tě obohacují „na oplátku“ také… A pokud tě někdo obohacuje alespoň trošku, je to přece úžasné (ale to je holt ta moje skromnost, vystačím si s málem a jsem spokojená, když se mi vrátí byť jen trocha lásky a porozumění).
Chápu ale, že bys potřebovala/chtěla být smyslem života někoho jiného. Být mu středobodem světa. A taky jsem přesvědčena o tom, že až ho nalezneš, tak na nadbytečné filozofování a užírání se v domněnkách nebudeš mít čas. Připadá mi, že ty s oním rostoucím filozofováním hledáš i čím dál hlubší životní cíl, smysl a to dosavadní, skromně racionální jako by ti už nestačilo. Doufám ale, že se mýlím. Ano, pochopení obecného smyslu žití je důležité, ale mrzelo by mě, kdyby ti právě kvůli té honbě za hledáním „filozofického konceptu“ smyslu života utíkal život sám. Protože (a to už se opakuju po milionté) podle mě je samotným smyslem života spokojenost, užívání si radosti z maličkostí i velkých věcí. Spokojenost jak ta každodenní, tak ta dlouhodobá, třeba díky tomu, že si jdeme za tím, čím chceme být. Ale to je jen můj životní názor, respektuju, že máš třeba zhola jiný :)
