Filosofování
I stalo se, že se mi dostalo naslouchajícího ucha mé madre a já tudíž měla možnost předat svůj náhled na štěstí a lásku. Tentokráté má slova asi padla na úrodnou půdu, neb jsme skutečně diskutovaly a zvažovaly všelijaké názory a možnosti. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na její tváři viděla slzy a řasy se leskly. Tak nějak skoro nenápadně, abych je neviděla. Zdá se, že jsem byla skutečně pochopena. Jen je asi těžké to vstřebat.
A náročné vysvětlit, proč sebeláska nerovná se sobectví. Ale jsem se svou odpovědí spokojená. Mám v tom sama trochu víc jasno. Můj vlastní recept na spokojený život je následující (týká se ale POUZE a JENOM života mého):
- akceptovat, podporovat, nesoudit, nehodnotit, nevyčítat, neočekávat, nestavět své štěstí na vztahu s druhými lidmi/věcmi, nevytvářet domněnky, zpochybňovat, nevěřit absolutním pravdám a návodům, neztotožňovat své Já se svými emocemi a názory, pozorovat, naslouchat, tvořit, ...
Závislý člověk není svobodný a nesvobodný člověk nemůže být nikdy úplně šťastný. Zrovna teď si myslím tohle. Netvrdím, že jsem se do tohoto osvíceného stavu dostala, ALE snažím se o to každým dnem. Propadnout závislostem je snadné. A lákavé. Neb závislosti nabízí příslib rychlého naplnění. Že není trvalé, toho si málokdo všimne včas. A pak už jen slzy a smutek. Já raději úsměv a radost, co vy?
