Komentáře: Filosofování
I stalo se, že se mi dostalo naslouchajícího ucha mé madre a já tudíž měla možnost předat svůj náhled na štěstí a lásku. Tentokráté má slova asi padla na úrodnou půdu, neb jsme skutečně diskutovaly a zvažovaly všelijaké... [celý příspěvek]
Mona
16.09.2013 12:51
Vidím to stejně, má Drahá. Teď by chtělo nechat věci plynout a třeba se objeví někdo, s kým si své objevy potvrdím :o)
Stela
15.09.2013 18:48
První odstavec mě dojal. Však víš, že mám ohromnou radost, že se ti od mamá dostalo konečně aspoň jakéhosi porozumění, neboť víš, že dosažení tohoto jsem vždycky zdůrazňovala jako nesmírně důležité. To, že jste diskutovaly, že jste se ani jedna neblokly a vyslechly se navzájem, že třeba začnete respektovat životní postoj té druhé... to je nesmírně cenné a zásadní. Však jsme se o tom bavily x dnů, večerů i nocí. A souvisí s tím podle mě i ono tvé zavrhnutí závislosti třeba na partnerovi. Však víme, jak ses k nim vždy extrémně upnula. Šlo určitě o vliv vztahu k rodičům - nu a teď si prohlubujete nebo nacházíte vztah s madre, takže možná i proto jsi teď na dobré cestě k tomu, aby ses na dalším partnerovi nestala tak závislou. Ale to zjistíš, až to vyzkoušíš ;)
Mona
13.09.2013 13:59
To je skoro k obsahu předmětu, ne? :D
Já bych řekla, Suzi, že to jde na 256% i bez toho připoutání. Když se člověku opravdu podaří najít lásku k sobě, pak nemůže být nešťastný, když ho někdo jiný opustí. Strašně lehce se to píše, teoreticky jsem v tom nejspíš master, ale ta praxe stále pokulhává. I když nevím, nevím. Strašně moc bych si to tedka chtěla na někom ozkoušet :D
Elen
13.09.2013 08:32
Všechno má rub i líc. Být snázeji náchylnější k tomu, k někomu psychicky přilnout, je krásné, ale většinou bolí. Tím spíš, když to jsou lidi, které víš, že za pár týdn/dnů opustíš a nikdy víc nejspíš neuvidíš. Ale na druhou stranu, když tohle člověk potlačí a stane se z něj emocionálně nezávislá osobnost, která, leč si nesmírně užívá společnost ostatních, až přijde ten den, kdy je potřeba říct goodbye, zvládne to levou zadní, protože se nepřipoutal... celou dobu se snažil zůstat stranou celé tehle šarády emocionální závislosti... Kdo je bohatší? Kdo je na tom líp? Ten, co to s tím přilnutím sice přehnal, ale prožil si všechno na 200%, nebo ten kdo do toho šel jen třeba na 80%... celé prázdniny jsem přemýšlela nad tím, jak je člověk v gruntu pružný a nikdy bych nevěřila, že změnit něco takového se dá takhle snadno... A teď se ptám, jestli to nebyla chyba... Asi to ve všem nesouvisí se tvým příspěvkem, ale bylo to první, co mě napadlo... :D Tak takové blbosti mi jdou hlavou těsně před zkouškou ze sociálního zabezpečení... :D
