Komentáře: Howgh
Upozornění před začtením Jsem v rozjímací, lehce melancholické, značně sebekritické, hodně přemýšlející náladě. Od toho se odvíjí náboj textu. Všeobjímající destrukce. Have fun! Pár týdnů nazpět jsem četla... [celý příspěvek]
Sim
27.04.2014 22:24
Řekla bych, že ty vlny znázorňují stádia cyklu, protože já naprosto přesně vím, proč se zrovna teď cítím blbě. Nemyslíš? Pozoruješ se během měsíce? K té mé energii, mám takový dojem, že o sobě asi máme hodně zkreslené představy :D což navazuje i na to, co píše Adélka. Nemyslím, že degraduješ, spíše jen řešíš skutečný život, zatímco my se ještě pořád snažíme dojít tam, kde ty už dávno jsi. Ta nižší laťka je někdy asi lepší, protože tě vždycky překvapí, kam se dostaneš. Myslím ale, že to souvisí s tím, jak jsme se kdysi bavily o tom, že někteří z nás potřebují veliké cíle v dálce a jiní zase spoustu maličkostí kolem sebe. Někteří prostě za něčím jdou a po cestě si trhají květinky, které je naplňují. A jiní si trhají květinky, a pak jsou příjemně překvapeni, kam to došli :) (wow, to je ale hezké přirovnání :D) S těma zavřenýma dveřma jsem narážela na to, že bez způsobilosti, za kterou bych si už musela zaplatit, mě do státního nevezmou. A já pořád nevím, jestli chci platit, když můj sen je někde jinde. A ta moje sebekritika, to je věčný problém. No život není peříčko.
Stela
27.04.2014 15:58
Teď mi došlo, že u vás lze tu způsobilost jen s dvouoborem, že? Ale pak je tu možnost další - udělat si ji na jiné uni, v Olomouci to stopro jde, tak proč toho pak nevyužít? ;)
Stela
27.04.2014 15:39
Dámy, já se za sebe začínám až trochu stydět při čtení vašich komentářů a vůbec všeho, co v poslední době píšete. Připadá mi, že od té doby, co učím na základce, mé myšlení trochu (dost?) degradovalo a přizpůsobuje se úrovni myšlení mých žáků. Nebo bych i měla co napsat, ale pak si uvědomím, že jsou někdy mé myšlenky oproti těm vašim tak prázdné a nepodstatné, že nemá ani smysl je převádět do podoby psaných komentářů. S tímto článkem jsem si už poiksté připomněla, že já ten perfekcionista rozhodně nejsem. Nekladu na sebe nikterak vysoké profesní nároky, ani při studiích jsem je na sebe nekladla a asi je nekladu ani na své žáky (ale to by museli posoudit asi jiní). Raději dám od začátku laťku níž, neočekávám nic a pak bývám mile překvapena. Žáci by možná ale tvrdili něco jiného, možná jsem totiž náročná na ostatní, pouze na sebe samou ne, kdoví. Samozřejmě mě vždycky těšily a těší mé občasné dobré výsledky, ale pro to, co mě stoprocentně nenaplňuje a až tak nebaví, nejsem ochotna se přetrhnout, proto mi bohatě stačí být průměrná. A vlastně... občasně se mi stane, že mé lenošské já není ochotné přetrhnout se ani pro záležitost, která mě hodně baví :D Asi se bojím, že nebudu pro sebe či pro někoho dalšího dost dobrá, když se pokusím nasadit a následně přeskočit vysokou laťku. Když tak nad tím uvažuju, zase se dostávám k té své snaze předcházet možnému zklamání... Asi bych se měla zamyslet nad tím, čím jsem (se) v životě tak moc zklamala, že mě to tak ovlivňuje dodnes. Jinak teda moc nechápu, proč bys jako filolog měla mít uzavřenou cestu k učení ve státním sektoru. Já i řada dalších (i z řad mých vlastních kolegyň) jsme důkazem, že tomu tak vůbec není. Magisterský titul a pedagogické minimum ti tu možnost otevřou. To, že bys do státního sektoru třeba jít sama nechtěla, je druhá věc.
Kdybych na sebe byla tak tvrdá jako ty, tak bych v životě nemohla jít učit. Španělsky jsem nikdy neuměla tak dobře, neaspiruji na C1, natož C2, ale snažím se svým žákům předat aspoň to, co umím. A nevidím důvod, proč bych jako španělštinářka na základce měla mít úroveň rodilého mluvčího. Kdybych chtěla učit na gymplu či uni, tak je to samozřejmě jiné, ale praxe mi ukázala, že ve třídě běžných dětí to není potřeba, neneslo by to více ovoce, ba dokonce u svého kolegy, který žil téměř celý život v Kanadě nebo Anglii, vidím, že je to až na obtíž. Paradox, že? :D
Web | Fay
27.04.2014 10:41
Heh, kurzy sebedůvěry ... s tím je to těžké. Já nevím jak ty, ale já to mám ve vlnách - někdy si připadám, že jsem šikovná a mám dobře našlápnuto, že mám co nabídnout, a jindy si zas přijdu jako neschopná nicka. Ale většinou se mi vyplácí se prostě nad věcma moc nezamejšlet a jít do nich, ono už to nějak dopadne. Protože jakmile začnu přemejšlet, je ze mě klubíčko pochybností, mám pocit, že absolutně nemůžu zvládnout, co se po mě chce, bývá mi z toho i fyzicky špatně - bolehlavy, špatně od žaludku, zhoršené dýchání ... takže prostě nepřemejšlet a dělat. A řešit věci tak, jak přijdou - nemá cenu se teď strachovat, že jednou nenajdu práci, když ještě nemám ani vystudováno. Jen tak nějak přijmu, že ta možnost může nastat a snažím se to pojistit právě tím, že si třeba udělám nějaký certifikát, hledám práci/praxi, dělám věci navíc a tak dále, a tak dále. Věřím tomu, že štěstí přeje připraveným a že když se života nebudu bát, tak k tomu ani nebudu mít důvod :-).
Ale můžu ti říct, že naopak já zase obdivuju tebe - s jakou energií se pouštíš do učení, jak se tomu věnuješ, neustále hledáš nové způsoby, jak hodiny ozvláštnit, klidně jezdíš přes půl Ostravy, trávíš celé dny ve škole/v práci ... to mi přijde jako mutli-tasking a obdivuhodné! Já se naopak cítím tak, že jsem poměrně lenoch a že bych mohla zabírat mnohem, mnohem víc. Že si to dělám jednoduché, kde to jen jde.
Sim
26.04.2014 17:52
Příběh s lektorem je motivující. Podobný pocit jsem měla během seminářů didaktiky, kdy mi bylo jasné, že se konečně učím něco, co mě MAXIMÁLNĚ baví. Kéž by to šlo, se přes to přenést, jak píšeš. Kéž by ... no ale donutila jsi mě k zamyšlení nad perfekcionismem. Protože na tebe mi to sedí. Seš chytrá, inteligentní, stíháš sto věcí najednou a jsi prostě poly-multi-tasking. Je to můj pohled zvenku, ale pro mě jsi taková hvězdička ve všem, čemu se věnuješ. A pořád stoupáš výš a výš. Snažíš se být lepší a lepší, tudíž perfektní. Já se sice taky snažím, ale přijde mi, že to vůbec nejde vidět a do něčeho "perfektního" to má daleko. Asi ten termín blbě chápu ... pokud je perfekcionista ten, který si myslí, že nikdy nebude dost dobrý, tak ok, tuhle samolepku beru. Ale pokud to spočívá v tom, že se člověk nevzdá, dokud něco není naprosto eňo ňůňo perfektní, tak to já určitě nejsem. A teď si říkám, jestli to raději nesmazat, protože je to stejně komentář o ničem, jen snůška depresivních nálad na stále se opakující téma. O kurzu vypěstování sebedůvěry bys nevěděla?!
Web | Fay
26.04.2014 17:35
Jo, věčná nemoc perfekcionistů - my přece nikoho učit nemůžeme, když sami máme před sebou ještě tak dlouhou cestu, tolik neznámého ... a pak vidíš, jak někteří, co mají sotva B2 učí a vůbec je to netrápí, ach jo :D. Jsem na tom úplně jako ty, tak mám pořád pocit, že já přece nemůžu učit, že o tom nic nevím, že moje angličtina je crap, že nezvládám metodologii, že nevím, co s lidma ... asi nezbývá, než se s tímhle prostě smířit a pokusit se vydat ze sebe to nejlepší. Co na tom, že to není to nejlepší na světě? Je to nejvíc, co dokážeme dát a tak je to správně :-).
Mimochodem, včera nás měl na TKT seminář jeden kluk (no, on to asi už kluk tak úplně nebude, je o pár let starší než já, ale říkat chlápek je divné :D) a studoval taky u nás na KAA, dohromady prý 8 let. Říkal, že v bakalářovi ještě vůbec nevěděl, co by chtěl dělat, flákal to, po státnicích ani nešel na magistra a pracoval. No a pak se přihlásil na učitelství a během prvního semestru zjistil, že to je prostě to, co chce dělat, že ho to úplně nakoplo, když dostal své první A a to ho strašně motivovalo. Vlastně ani nevím, co tím chci říct, asi něco jako že pokud to opravdu je něco, co chceš dělat, tak si za tím prostě jdi, vykašli se na to, jaký jsi nebo nejsi student a prostě follow your dreams. A pak ti nebude nic stát v cestě a budeš mít nejlepší jazykovku pod sluncem a lidi ti budou moc moc rádi platit za to, že je budeš učit právě ty :-).
