Jak jsem se probrečela k cíli
Chytře jsem usoudila, že malovat si oči řasenkou v den odjezdu by byla opravdu hloupost. A měla jsem pravdu. Na loučení je nejhorší ta část, kdy spolu trávíte poslední minuty a víte o tom. Jakmile spolu už nejste, slzy přijdou jen ve chvíli, kdy začnete přemýšlet. Takže už/až v Bohumíně jsem byla dostatečně vybrečená a mohla jsem přemítat nad tím, do čeho jsem se to pustila. A v Bohumíně taky nastoupila do minibusu paní, která byla hodně ukecaná a neustále si povídala s řidičem. Neudržela jsem koutky dole, když vyprávěla, jak se účastnila promoce své dcery. Všichni papaláši v talárech, slavnostní hudba a vyvolávání jmen, při kterém panovalo ticho, do kterého se najednou ozvalo: Po 30 metrech zahněte doleva. Paní spolucestující omylem zavadila o navigaci, kterou měla v kabelce. Snažila se ji najít, což se moc nedařilo, tak do ní bouchala pěstí a tvářila se, že nevidí všehny ty tváře, které se na ni otočily. Kdo by se nesmál, že? :D
A cesta ... vstávali jsme v pět, kolem šesté mi odjížděl autobus směr Kraków, kam jsem dojela po deváté. V Krakówě sněžilo. A byla tam hrozná zima. Jedinou pozitivní věcí bylo, že místní letiště je tak maličké, že jsem se nemohla ztratit. Takže jsem asi čtyři hodiny mrzla, pozorovala letištní ruch, četla si A Thousand Splendid Suns a MRZLA. Už jsem říkala, že jsem mrzla?! Taky jsem si vyzkoušela, zda-li se můj malý kufřík vleze do klece. Vlezl. A jelikož jsem si všimla, že na palubu se dostane pouze prvních 90 zavazadel, snažila jsem se být všude první a přitom vypadat, jako že o nic nejde.
Úspěšně jsem prošla všemi kontrolami a začetla se do knihy poblíž brány číslo tři (abych tam mohla být nejlépe první :D). Oslovil mě manželský pár s Oh-My-God nádherným akcentem. Rozplývali se nad knihou, kterou jsem četla a ptali se mě, jak se pozdává mně. Takže takový byl můj první větší anglický rozhovor. Ty mé česko-anglické pokusy u check-inu raději nepočítat. Ono je totiž strašně matoucí, když jste na anglické vlně a najednou na vás promluví polsky, protože nejspíš kvůli letence usoudili, že angličtina nebude třeba. Takže jsem odpověděla česky, ale tomu zas nerozuměli oni. No zábava.
Do Leedsu jsem přiletěla o půl 4 britského času. Let trval 2 hodiny a 40 minut přesně. Docela nuda. Ale jakmile jsme přeletěli moře a zpoza mraků vykouklo pobřeží a zeleno-zelená pravítkem narýsovaná pevnina, cítila jsem zase v očích slzy. Po šesti letech se vracím do míst, kde se zatoulalo mé srdce. Kde je pro mě každý kousek země DOKONALÝ. Jen proto, že je British. A já byla vždycky tak trochu British geek. Takže jsem přilepená k okýnku koukala na políčka, ovečky, nádherné staré domy a vyšlapané stezky. Když jsme konečně přistáli, usmívala jsem se jako pitomec. Hello Britain, here I am!
V odletové hale mě čekaly tři slečny s mega tabulkou s mým jménem. Nepřehlédnutelné :o) Přijely mě vyzvednout mé spolubydlící. Španělka Chloé a Francouzky Madlie a Claire. Celou cestu v autě zpívaly nahlas písničky z rádia a blbly u toho. V pauzách se mě ptaly na milion otázek. A pak jsme dojely "domů"
Můj pokoj je hodně malý, je v něm strašná zima, ale můžu se z postele dívat na další nádherné domy. Není tady sníh, a i když včera večer pršelo, prý že v Leedsu moc neprší, neměla jsem pocit, že umrznu. To až v té posteli, která je nalepená na okno, které zimu spíše přitahuje.
Vyrazily jsme do města. Poprvé jsem jela autobusem! A samozřejmě jsme musely sedět nahoře s výhledem na cestu :D Lístek za 2.50 je HODNĚ drahý. A protože budu do centra jezdt do školy, nejlepší opravdu bude pořídit si kolo. Hnedka v prvním baru jsem se seznámila s dalšíma dvěma spolubydlícíma. Andy a Mickey. Ještě mě prý čeká Rich, kterému nebudu nic rozumět kvůli super silnému yorkshirskému dialektu. Paráda!
A tak jsem pila svůj první cider. A druhý. A třetí. A poprvé jela domů taxíkem. Nechtěla jsem být socially awkward, protože to já s neznámýma lidma umím naprosto dokonale a hlavně jsem brala v potaz, že s těmahle budu následující 4 měsíce bydlet. Z holek vypadlo, že spolu vůbec nikam nechodí, že taková akce je pro ně jen jednou za čas. Vlastně spolu tráví čas jen po práci, kdy si společně dají čaj s mlíkem a cukrem. Prima! Další taková obíhačka klubů do jedné do rána by se mi nelíbila. A vím, že už to ani zkoušet nebudu.
Je čas prozkoumat okolí, nakoupit něco k jídlu, povlečení. A v pondělí zařídit všechny věci do školy, založit účet v bance a vyřešit telefon. Zítra se chystáme na výlet do Harrogate, pečení pizzy a Moulin Rouge. Claire říkala něco o tom, že do měsíce budu mluvit plynule francouzsky. Haháá.
