Komentáře: Jak jsem se probrečela k cíli
Chytře jsem usoudila, že malovat si oči řasenkou v den odjezdu by byla opravdu hloupost. A měla jsem pravdu. Na loučení je nejhorší ta část, kdy spolu trávíte poslední minuty a víte o tom. Jakmile spolu už nejste, slzy přijdou jen... [celý příspěvek]
Mona
26.01.2014 21:03
To mi snad řeknou tento týden, Steli. Jen s tím byly docela zmatky velmi krátce před odjezdem. Poněvadž tady v Leedsu potřebují razítko z OSU, což je jaksi složitější. Budu to asi muset skenovat a posílat do Ovy.
Stela
26.01.2014 14:55
Blbé je asi nevědět, kdy a kam jít na první seminář/přednášku, to chápu... ale brzy se to rozřeší. A věřím, že jen k tvé spokojenosti ;)
Sim
25.01.2014 18:46
Sue, vynasnažím se :) Steli, skoro jo, když nepočítám fakt, že pořád nevím, jak to mám s předměty, protože byla nějaká kolize v rozvrhu.
Stela
25.01.2014 14:29
Paráda!! Mám obrovskou radost, že se ti hned ze začátku vyhnuly kdejaké trable a že nabíráš zážitky hned od prvního dne :) Jen tak dál! A ozývej se co nejčastěji, už teď jsem zvědavá na další report ;)
Sue
25.01.2014 13:31
Aaaaaaaaaa! To je naprosto boží... Závídím ti první poslední a zároveň ti to hrozně moc přeju... Doufám, že budeš popisovat každičkou minutu, ať si aspoň skrz tebe můžu prožít svůj nesplněný sen... A ten pocit, který jsi zažila v letadle znám naprosto přesně. Když jsem poprvé z okýnka viděla Irsko, brečela jsem jak želva. Moc krásný pocit... :) Užívej!
