Komentáře: Jak jsem se vydala na průzkum
Rozhodně nehodlám proležet čtyři měsíce v posteli fejsbukováním. Proto jsem se hned po probuzení (a snídani a sprše a popovídání s mým Milým) vydala na výlet. S foťákem na rameni (potřebuju batoh!!! Do kterého se vleze i... [celý příspěvek]
Sim
26.01.2014 21:07
Já tak nějak doufám, že jakmile se seznámím s dalšími erasmáky, bude to mnohem lepší. Přeci jen teď můžu mluvit max tak se spolubydlícími, a ti mají jiné zájmy, poněvadž je už škola nezajímá. No ale snažím se, i když musím přiznat, že se docela přemáhám, protože mě chytá má antisocial nálada a nejradši bych se jen poflakovala po venku a s nikým nemluvila. Doufám, že natrefím na lidi, kteří nebudou chtít jenom pařit. Ta příroda a architektura tady je vážně dokonalá! Jak to můžou někteří nevidět?
Sue
26.01.2014 17:54
Simíku, to ti teda fakt nežeru, že je tvoje AJ bídná! A z toho, že něčemu nerozumíš si nedělej hlavu. Já jsem taky prd rozumněla Irskému přízvuku a připadala si jak ten největší noob, když jsem se musela doptávat. My tam nežijeme celý život, tak to holt naposlouchané nemáme. Rozumím, že to možná sem tam náladu krapet pošlape, ale nenech se. Jsi v UK a já se tady morduju se zkouškama a nekonečně ti závidím! Uááá! :D tak hurá ven a sem s dalšíma fotkama! ;) Nebo bys mohla zavést nějaký vlog! ;)
Stela
26.01.2014 15:32
Monitko, určitě je to všechno jen a jen o zvyku a jsem přesvědčená o tom, že za dva tři týdny už budeš tomu jejich přízvuku rozumět obstojně, že se dokonale rozmluvíš a nebudeš se cítit jako troll nebo jako já v téměř každém hispanistickém semináři na magisterském, když se po mně chtělo, abych mluvila španělsky, nota bene před spolužáky, kteří mluvili plynule, protože většina měla španělské kámoše, partnery, jezdila tam každé léto a tak, že :D A víš ty co? Pak jsem si našla jeden super volitelný literární seminář se svou oblíbenou Fabiolou a tam jsem se snažila mluvit co nejvíc, před ní jsem se nestyděla a ostatní k tomu zas neměli/nechtěli co říct. Takže je možná fajn začít třeba pravidelně a často povídat s jednou určitou osobou, od níž chceš ten akcent pochytit, s níž ti nebude zatěžko se rozpovídat, nebudeš se stydět, když uděláš chybu a tak. Ale vždyť ty to stejně všechno víš, tak co tady rozumuju :D
K naplňování snu… ber to třeba tak, že si máš tenhle britský sen splnit právě teď, kdy to ještě jde (ono s dětmi je to prý pak o dost těžší, i když je to asi zase o vůli, když se chce, tak to jde taky), abys pak třeba nelitovala toho, že pro jeden sen jsi neuskutečnila druhý. Protože na ten druhý, rodinný, příležitost mít po svém návratu rozhodně budeš ;) Drž se, zlatíčko, a užívej si tam každý den :o)
PS: Ta architektura je opravdu překrásná a ohromující! Ach, jen si představ, že bys v nějakém takovém domku (s velkou tajemnou zahradou vzadu a se sklepem plným domácích zavařenin) vychovávala s drahoušem ty své čtyři krásné princezničky a psala knihy... Mhmmm :)
Sim
25.01.2014 22:25
Tyjo, díky, to já bych spíše řekla, že kdysi jsem psala daleko lépe. Ale ono záleží, o čem zrovna píšu a jakou mám náladu. Občas mám pocit, že jsem i vtipná :D To si teda vážně byla frajerka, jít do bytu s chlapem sama. To já bych asi nedala. Pak jsi tam zůstala nebo se přistěhovali další lidi? Víš, že by mě zajímalo, na co všechno sis tam přišla ... ?
B.
25.01.2014 20:55
Mono, držím pěsti!!! Když si vzpomenu na sebe a porovnám to, mám pocit že to zatím neseš docela statečně (i když možná píšeš selektivně). Já první týden v kuse brečela, bydlela pár dní v hostelu s dalšíma šesti lidma, pak v superšpinavým bytě nejdřív jen sama s Kurdem a bála se, že mě v noci znásilní, protože měl hrozně zvláštní výraz... A taky jsem si myslela, že se zalknu, protože bylo permanentně minimálně čtyřicet ve stínu. Rozhodně se nepočítám mezi lidi, kteří ti řeknou, že to byl nejlepší půlrok jejich života, ale i tak jsem nakonec dospěla do fáze, že se mi vlastně ani nechtělo vracet. Prostě se v tom dočasným paralelním životě naučíš nějak fungovat a můžeš si dovolit dělat věci, který by sis doma nedovolila. Občas se mi ráno nechtělo z postele, protože jsem věděla, že kolem sebe nemám nikoho, komu by na mně nějak extrémně záleželo, ale zároveň jsem si díky té "samotě" uvědomila strašně moc věcí! Vytěž z toho co nejvíc, užij si to a nezapomeň nás informovat. Mám pocit, že za ty roky, co tě sleduju, píšeš líp a líp, tak nás neochuzuj o svůj talent! Ale zase ať to není na úkor zážitků :)
