Motivation is my destination
Jak se motivujete?
Ve škole jsme se učili, že motivace je dvojího druhu. Vnitřní (intrinsic) a vnější (extrinsic). A oba druhy se dále dělí na pozitivní a negativní. Ideální motivací je tedy vnitřní pozitivní motivace a naopak tou nejhorší vnější negativní. Velice často mám pocit, že jedu na té nejhorší možné. Najít v sobě touhu něco dělat je snadné, jenže mi to nikdy nevydrží dostatečně dlouho na to, abych viděla výsledky (ano, stále se točíme kolem pravidelného pohybu a mých hubnoucích pokusů). Takže se automaticky uchyluju k motivaci vnější a nejlépe co nejvíce negativní. Funguje to, pokud se nejedná o mou paranoidní myšlenku (což je téměř vždycky).
Mám třeba pocit, že mi můj Drahý uteče, když se nebudu hýbat. Kdybyste se ho na to zeptali, tak protočí očima, vzdychne a nejspíš vůbec neodpoví, protože je to pro něj úplně zcestné téma. Jsem strašlivě paranoidní a jsem si toho vědoma. Vidím problémy tam, kde nejsou. A tahle motivace strachem nemůže fungovat právě proto, že si nejsem jistá, jak to teda Drahý vidí.
Občas je chytřejší než já a umí prokouknout mé myšlenkové pochody. Má pocit, že nade mnou vyzrál. Protože jestli něco nechce nejvíc na světě, tak je to ženit se. Po čem toužím já, netřeba zmiňovat. A víte, co mi navrhl? Že mi slibuje, že si mě vezme, až budu mít tolik a tolik kilo. Takže mě vlastně požádal o ruku tím nejvíc nejoriginálnějším způsobem a je si až moc jistý tím, že se to nikdy nestane. Protože to číslo, které z něj vypadlo, je UTOPIE. Včera jsem ho usmlouvala na trochu vyšší, protože 60 kilo já fakt nikdy mít nebudu a kdyby ano, tak bych byla anorektička s vystouplýma žebrama a chřestila bych kostma.
Dostali jsme se tedy na reálné číslo a já se budu vdávat :D Héč! Jen tedy asi už nikdy nebudu jíst :D Nee, sranda. Je mi jasné, co si některé z vás asi teďka říkají. Jo, já vím, je to od něj hnusné. Na druhou stranu, pro mě to je opravdu ta správná a jediná možná motivace. Ani ty bílé šortky velikosti 38, do kterých jsem se před dvěma roky narvala, ale už je nezapla a letos se do nich ani nenacpu, mě nemohou namotivovat tolik, jako vidina prstýnku na levé ruce ... (jsem úplně marná feministka) Důležité je, že shodit pár kilo je MÉ přání. Míšovi je to jedno. Jen si mě nevezme (a o tom si stejně myslím své, takže :D) To aby vás náhodou nenapadlo, že mě do něčeho nutí.
Jak se motivujete vy? Vnitřně, vnějšně, pozitivně, negativně?
A jeden roztomilý obrázek na závěr. Z vesničky Kennford v hrabství Devon, poblíž Exeteru. S knihovnou v telefonní budce (už bych ty fotky měla doupravit). Jo a nevíte náhodou, kam bych mohla uložit větší množství fotek, abyste si je mohli prohlédnout a já je mohla zaheslovat jen pro své čtenáře?
A ještě jedna malá informace. Konečně mám vlasy nabarvené hennou. Tak úžasně úžasnou zrzavou jsem ještě nikdy neměla. Jediným problémem je, že tak skvěle chytla jen na místech, kde jsem měla světlé odrosty. Takže zhruba 5cm od kořínků mám lehce do hněda, zbytek zářivá zrz. SUPER! Přemítám, jestli to nahoře zkusit ještě jednou, nebo to na mé tmavé vlasy nikdy nechytne. To je vážně pech!
