Stárnu
Knihovna je velice nepřátelské místo. Nejen že musíte skoro pokaždé platit pokuty a žádná návštěva se neobejde bez několika kilového batohu plného knih, které následně musíte táhnout až domů, ale taky po cestě zpět musíte projít kolem Levných Knih, které sice jsou levné, ale v konečném důsledku vás to pokaždé vyjde velmi draho. Prostě hrůza!
Jop, byla jsem v knihovně. Snad je každému jasné, že v Ostravě není vhodnějšího a příjemnějšího místa pro mou maličkost, která se zrovna cpe medovými kroužky, které by měla mít jen na snídani. A tradá! Po X letech nekončícího čekání jsem si konečně odnesla Lži Lockeho Lamory. A taky nejnovějšího Roberta Fulghuma, něco od Ali Smith, Zadie Smith a Beryl Beinbridge (jakože do školy). Nemusím snad podotýkat, že ještě tři mi zbyly z minula a ani má návštěva antiku (ve kterém jsem strávila celej gympl) se neobešla bez pořízení něčeho fajňáckého. Konkrétně Žen milujících od Lawrence (abych zjistila, jestli je fakt takové prase, jak se říká nebo de Sadovi nešlape ani na paty - ne že by mě Sade bral, z toho se mi dělá špatně) a Lodgeova Svět je malý. Knih by tam bylo ke koupi více, ale když jsem po pouhých 5 minutách držela v ruce už dvě, usoudila jsem, že bych měla rychle zmizet, nebo má výplata zmizí dřív než zaplatím nájem.
Ach jo! Není čas číst ... jsem teprve na čísle 31, tak začínám pochybovat, že tu letošní 70 stihnu. A všichni se mi smějou, že si ve skoro 23 připadám stará. Já jsem stará! Už je mi tak MOC, že prostě nemám šanci stihnout přečíst do smrti všechno, co chci. Jsme stará! n a čtení určitě.
