Komentáře: STOP overthinking
Proč když mám konečně dojem, že jsem na něco kápla a myslím si, že jsem našla správnou cestu, praští mě přes nos větev, která mi všechno totálně vyvrátí? Dokážu já vůbec spojit spirituální svět s tím reálným?... [celý příspěvek]
Mona
30.06.2013 17:54
Brouku, díky za tvůj náhled. Myslím, že to jde, zavřít pár dveří a vrátit se. Asi jo. Nechat všechno plynout. Tak se o to snažím, protože mi včera došlo, že svým analyzováním se odcizuju světu, který mám ráda a že nejspíš kazím něco, co bych chtěla.
San
29.06.2013 12:54
Čím více dveří, tím více cest a tím více možností, jak žít a nahlížet na svět.. A ta samotná možnost volby drtí člověka svou definitivností, neb se naše rozhodnutí nedají vrátit zpět a neustále budeme dumat, co by kdyby, a tedy nikdy nebudeme s naším výběrem šťastní. Hloubání nad konečností mého rozhodování mě dostalo do pozice, kdy jsem nedokázala vstát z postele, aniž bych si říkala, co to vše způsobí a zda to má tedy smysl a podobně. Tohle hloubání mě dovedlo k antidepresivům, protože mě dostalo do stavu, kdy jsem nebyla schopná běžných rozhodnutí a neměla jsem sílu nacházet na životě pozitiva, když jsem nedokázala nalézt rovnováhu v sobě a v životě. Dotkla jsem se dna, posledního rozhodování být či nebýt a došlo mi, že chci být, ale takové dumání mi to znemožňuje. A tak se dumání vyhbám, protože nevede k dobrému cíli. Resp. vede ke dnu a vrací se na původní místo. Dostaneš se tak maximálně do bludného kruhu dumání - zjištění, že nic nemá smysl, pocit marnosti, pak zásadní rozcestí, načež vybereš-li si život, dostaneš se zpět do pozice, z níž jsi prve vyšla - hloubajíc nad smyslem života, nad konečností rozhodnutí, a vše se zase zopakuje, budeš-li takto bloudit v myšlenkách dál. A nikdy nenajdeš klid. A o tom ten David nejspíše mluvil..
