Komentáře: Too much!
Už několik let mi přátelé říkají, že příliš myslím. "Taky si říkám, že bych neměla tak moc myslet. A říká mi to více lidí. Když myslím, nikdy to nedopadne tak, jak bych chtěla. A ještě si zadělávám na depokoidní... [celý příspěvek]
Mona
19.10.2012 10:36
Suzi, myslela jsem si, že to jde, že je to možné, že se člověk silou vůle změnit může. Přesně to, co vadí tobě, vadilo vždycky i mně. Dělalo to z člověka totální hadrovou panenku. A popravdě, měla jsem i pocit, že jsem to zvládla. Že jsem flegmatik, kterému je všecko jedno. Až do teď, kdy se všechno opět vrátilo zpět s ještě větší silou než kdy dřív. Takže, já nevím, jestli to jde ... jestli ta snaha změnit se není zbytečná. Jestli by člověk raději neměl vynaložit úsilí na to, aby se s tím smířil a naučil se žít s vědomím, že prostě jinej nebude. A najít si na to pitomé melancholii něco pozitivního. ... Život JE krásnej (v tom máš pravdu!) a já ho neskutečně miluju, ale když se člověk plácá na dně, tak je život největší nepřítel! Já se s tím ale smiřovat nechci ...
Elen
19.10.2012 09:05
Začínám si taky myslet, že příliš přemýšlet je akorát tak na škodu a samo o sobě nepřinese nic dobrého. Jak bych chtěla bejt flegmatik a umět věci házet za hlavu, nic si z nich nedělat, vždyť život je přece krásnej, tak od čeho se prudit s maličkostma, což jsou všechny ty věci kolem nás z 99%, protože pokud nejde o život tak jde o ho*no. Myslíš, že se jde takhle změnit? Myslíš, že jde postupně sebe samu naučit flegmatickej přístup k životu? Tím mám na mysli hlavně to, abych si nebrala každé slovo doslova, abych se příliž nezaobírala paranoidníma myšlenkama, abych si uměla užívat příjemné okamžiky a na ty špatné uměla prostě zapomenout v tu sekundu, kdy se objeví... Tohle chci umět! Flegmatici jsou podle mě ti nejšťastnější lidi... :D
