V nohách mám už dvacet MIL ... ehm teda kilometrů
Pěkné počasí a sobota k tomu, to není poslední dobou nic výjimečeného. Ani nevím, co jsem prováděla všechny minulé slunečné soboty, ale nejspíše jsem zadek nevytáhla z domu. Vlastně jo, naposledy to byl veletrh, takže to mě omlouvá, ne? Dnes jsem ale výlet navrhla sama ...
Kdybych věděla, jakou si na sebe šiju boudu, nejspíš bych mlčela, ukořistila si drát od netu a strávila celej den čtením blogů. Davi neměl vůbec žádný nápad, kam bychom mohli vyrazit. Tak jsem navrhla procházku po Mariánských horách, Hulvákách a pak hurá směr Hošťálkovice. Kousek před Hošťálkama jsme ale změnili názor a vydali se do Petřkovic, kam jsme stejně nedošli, protože jsme kousek před nima zahnuli na Koblov. Podotýkám, že PĚŠKY. Když si teď zakresluji mapu naší trasy na seznamu (uff, už to mám - než jsem to pochopila :/ ) zjišťuji, že naše 7,5 hodinová procházka zahrnuje zhruba 20 kilometrů. Tož dobrý, ne? Na první pořádný letní výlet. A to jsem prosím přežila jen s malou lahví vody a jednou musli tyčinkou. Kdo by se pak divil, že mě opět ničí hlavobol ... ale pocit parádní :o)
Výletničení je fajn, ale jen za předpokladu, že nemusíte lézt po horách, kopcích a všelijakých možných vyvýšeninách. A že dostanete svačinku. A že po návratu domů nebudete muset u plotny klohnit večeři svému hladovému muži, přestože sotva stojíte na nohou (puchýře a tak). Ale jaká to je oběť? Jasně, vůbec žádná. Chtěla jsem být hospodyňka, tak si teď, ty huso, nestěžuj!
A zítra oslava ségřinných kulatin. Už jí potáhne na třicet, hrůza děs. Moje narozky vychází letos na příští úterý a mamka slaví 45 jen 4 dny po mně. Jsme takový klan Raků :o)
Závěrem další egomanský výkřik do prázdna.
