Věčná dilemata
Má roztěkaná mysl už asi půl týdne nic nečetla. Není ji dovoleno se soustředit. Myšlenky si poletují všemi směry a slečna Mona (teď se cítí mnohem více jako Mona, než jako pozitivní Slečna) propadá pocitu, že se po dlouhých letech "svobody" vrátilo ono nutkání přemýšlet. Nad vším a nad ničím.
Nedávno jsem pročítala své staré zápisky. Popravdě, podařilo se mi přečíst úplně všechno od roku 2008. Nečetla jsem souvisle, ale vybírala jsem si období. A na co jsem přišla? No, nejspíš jsem se konečně dostala do jakés takés myšlenkové rovnováhy. Zdá se, že už nejsem tak náladová a citově vyšinutá jako kdysi. Člověk při čtení musel žasnout, jak je možné, že jeden den hýřím nadšením a druhý den (popřípadě ještě stejný den večer) už umírám steskem/zoufalstvím/nepochopením apod. To byla má duše fakticky tak šíleně rozháráná? Jak vás to mohlo bavit číst? Na mě to teď působí dojmem falešnosti. Že to snad ani není možné. Pokud bych se teda měla vyjádřit objektivně .... jinak bohužel vím, že ve všech řádcích se ukrývá pravda.
Jak jsem řekla, myslím, že jsem konečně našla rovnováha a mé city se ustálily. A bum! Myšlenková exploze a já zase lítám nad oceánem. Je tohle vůbec možné? Dívám se na všechny stránky svého života a přemítám nad tím,co zlepšit.
- SVOBODA - asi tak před 4 týdny bych vás s tímhle poslala do háje. Ale teď nějak narážím na to, že člověk by ve vztahu nějakou tu svobodu mít měl. A opravdu mě velice vytočilo, když jsem včera povídala D., že chci jet na jaře se slečnou Stelou a slečnou Lucina pražský knižní veletrh a on na to, že teda určitě pojede s náma, aby mě žádní chlapi nemohli okukovat. Když jsem mu řekla, že je to WOMEN ONLY, vyrukoval s tím, že on se pak klidně taky může jet do Prahy kurvit - na techno párty se vždycky najde nějaká, která by chtěla. A mě sklapla čelist! Jestli mně někdy někdo vyčetl, že jsem žárlivá, tak ještě nepoznal mýho chlapa. Poslala jsem ho do háje a začala přemítat nad tím, jestli to je jen alkoholem, nebo to myslel vážně. Když se D. napije, začíná být schizofrenický, a pak si obvykle ani nepamatuje, že by něco říkal. Nicméně, téma veletrhu s ním řešit nehodlám. Prostě si pojedu. Po necelých dvou letech vztahu konečně vím,co že to ta svoboda ve vztahu znamená a že já ji taky chci!
- POSLÁNÍ - poslání učit je parádní věc. Baví mě to a motivuje, obzvláš když mám studenty, kteří se připravují a kteří si vyloženě žádají o pokračování jedině se mnou. A že mám takových studentů více, heč :o) Začala jsem teď učit podle Callanovy metody. Mépočáteční nadšení rychle vyprchává. Věřím, že pro věčné začátečíky je tahle metoda jako ušitá na míru. Ale pro učitele je to zcela nekreativní práce - ano, práce, už žádné poslání. Jen rutina a zmátořené hlasivky. Takže tímto směrem se vydávat nehodlám. Protože mi ale o prázdninách ubyde asi tak milion kurzů, budu si muset najít ještě něco, abych nežila jen o chlebové kůrce. A pak mě napadlo, že když budu mít prázdniny -ó la lá! - mohla bych zkusit svůj druhý profesní sen - mohla bych něco přeložit a zjistit, jestli se to dá číst, jestli je to zajímavě přeložené a jestli by to někdo četl. Přivedla mě k tomu slečna Stela, když psala o Stravaganze. Mary Hoffman ale opravdu není easy to read in English, takže to nebude ani easy to translate. Tak i tak bych mohla NĚCO vyzkoušet, že a pak se uvidí ... chlebová kůrka nebo miliony?:DD
- SEN - můj sen napsat knihu, či ještě lépe řečeno, napsat Bestseller, nabývá jasných rysů. Poslední dobou píšu povídky a trénuju tak na opus. A už se chystám na koncept, abych si mohla půjčit tu správnou literaturu k výzkumu. Sny by se měly plnit, tak se hodlám snažit. Problémem je pouze lenost, má nepřítelkyně.
- POHYB - ne a ne se přesvědčit, že bych měla hýbat zadkem i jinak, než jen z postele ven a zase zpět. Mám vážně slabou vůli. Jsem ráda za včerejší výlet. Otázkou je, kdy zmizí puchýře a přestanou mě bolet šlapky. Do té doby bude jakýkoliv pohyb utrpením. A tak je to vždycky. Boty mám fajn, jen 7 a půl hodiny je i na ně docela záhul. Po výplatě vezmu kolo do opravny a nechámmu spravit ventilek. Už mi začíná chybět to naše jezdění na Dubinu. A celkově kolo, snad jediný sport, u kterého se bavím,i když občas i umírám únavou - jako když jsme jeli do Dobré u Frýdku a zpět.
