Komentáře: Začátek semestru v bodech ... trochu se to protáhlo
kvůli mé nově objevené schizofrenní osobnosti jsem dorazila první den do školy pouze o PŮL hodiny později - zacvakla (Mona číslo dvě) za mě budík, protože JÁ to teda rozhodně nebyla, vůbec si "akt zaklapování"... [celý příspěvek]
Mona
17.02.2013 17:44
No, hlavně mě bereš moc doslova. Všichni(včetně mě) ví,že schizofrenik nejsem. Jen jsem použila přirovnání, pod kterým si každý docela dobře představí, co jsem chtěla říct. I když, jak říkáš, to není tak úplně přesné.
zuzka
17.02.2013 13:28
Ráda bych upozornila že schizofrenie NENÍ automaticky rozdvojená osobnost. Je to jen jeden z možných projevů jedné z mnoha druhů schizofrenie. Já vím že tím rýpu,ale nemám ráda když se někdo ohání něčím o čem nemá páru. Zvlášt úplně normální člověk který tím netrpí to ze sebe dělá. Podle mě je to dost závažná nemoc. A jo moc to hrotím :-D
Mona
13.02.2013 23:06
Už jen fakt,že nad tím takhle dumáme,je cesta ze zatracení. Když to člověk vidí kolem sebe či sám zažije, není přeci možné, aby zapomněl
melody
13.02.2013 18:57
Myslim ze hodne veci se predava z generace na generaci... byla jsem na jare u kineziolozky a odesla jsem odtamtud s ruznymi zjistenimi, ktere jako bych vedela uz drive, jen jsem nebyla schopna si je naplno uvedomit... a jsem rozhodnuta neopakovat ty stejne chyby. Chci byt zakladatelka nove ery, bez vsech tech problemu, ktere se tahnou cela leta... Myslim ze v momente, kdy si clovek tohle uvedomi, tak je na dobre ceste k uspechu :)
Stela
13.02.2013 18:06
Přesně o tomhle uvažuju už dlouho. Jestli to vždycky u všech generací nedopadne stejně, takže i my nakonec budeme nahlížet na problémy našich dětí jako na malichernosti, které "nejsou skutečnými problémy, protože děti přece nemůžou mít problémy." Z celého srdce doufám, že ne a že se naše děti nebudou muset bát toho, že jejich trable nebudeme brát dostatečně vážně.
melody
13.02.2013 16:57
presne... mam dojem, ze nekteri dospeli proste tak nejak zapominaji na to, jake to bylo, kdyz byli detmi... nebo proste ta vzpominka z dospeleho hlediska uz vypada smesne... jako kdyz moje mamka vypravi, jak ji jeji starsi bracha pred jejim nastupem do skoly strasil, ze ve skole propadne, a ona mela predstavu, ze se proste propadne podlahou o patro niz :D dnes se tomu vsichni spolecne smejeme, ale tenkrat jako male dite z toho mela hruzu a nikdo ji to nevysvetlil... Tohle je mala vec, ale myslim ze to vystihuje tu myslenku. Asi je to normalni, zustane ti vzpominka a negativni pocity okolo ni se vytesni, ale ja vazne doufam, ze si budu co nejvic pamatovat, jake to bylo, kdyz se moje pocity nebraly vazne. Jsem rada ze to vidis stejne: vychovame novou generaci deti, ktere timhle snad nebudou trpet :)
Mona
13.02.2013 13:26
Jsi jeden z chodících důkazů! Ale i tak je to pro některé prostě jen rozmar. Asi jsem nedostatečně empatická, protože se fakt nedovedu vcítit do myšlení těhle lidí. Přitom to bije do očí! Kdo by se proboha chtěl dobrovolně hroutit?! Jsem si jistá, že tvé děti na tom budou úplně jinak ... ono by jen stačilo brát "ty malicherné nesmyslné problémy" vážně a vyřešilo by se spousta věcí, nemělo by to následky, nebyly by komplexy ... teda ted to zní strašně zjednodušeně, ale myslím si, že přijetí v době, kdy to člověk (i když ještě dítě) opravdu potřeboval, by pomohlo mnoha věcem. Jj, to je přesně to slovo "přijetí" a pochopení a nebagatelizování. Kurnik, jak mě to štve!!!
melody
13.02.2013 12:04
hm, jo. Mam dojem, ze nejmin polovina veskerych mych komplexu a psychickych problemu povstala tehdy, kdy jsem se zminila o jakesi uzkosti, a vsichni nad tim mavli rukou - "co ty asi muzes mit za problemy" "tomu ve svem veku jeste nerozumis"... Kdyz jsem o leta pozdeji zacala mit sebevrazedne myslenky, bylo to stejne... nikdy jsem tomu nerozumela, ve svem veku jsem nemohla nic vedet a nemela jsem myslet na blbosti a ucit se... Vime, jak to dopadlo... Doufam, ze svym detem to nikdy neudelam.
