Archiv blogu: 12/2010
The Need
Jsme dva klauni s falešným úsměvem na tváři vrážíme do sebe, smějem se, mazlíme a pravda je skryta za líčidly tvůj klaunský nos nemá dírky tak prosím naslouchej chvíli bušení mého srdce i já jsem člověk a tudíž cítím Proč si jsou AMAR a AMARGAR tak blízko?!
Monit-ová
Potřebovala jsem aspoň chvíli jen pro sebe, abych mohla zvládnout část věcí, které musím v tomto týdnu odevzdat ve škole a když se mi konečně naskytlo free odpoledne, velice rychle jsem si uvědomila, že já sama být nedokážu a že mi HO nikdo nemůže nahradit. Prostě mi chybí. A já si jsem naprosto jistá, že jsem propadla lásce a zaprodala svou duši. Odhodila své já kamsi do dáli, oddaně hledíc do očí mého drahého. Dalo by se říci: kapitulace. Člověk...
Už JEN jeden semestr. A bakalářka. A státnice.
Existují dva možné scénáře mého budoucího života (počínaje dneškem). Buď bude má právě odeslaná esej vrácena s pobídkou k přepracování, což samozřejmě udělám a pak budu esej moci odprezentovat. Anebo mi bude vynadáno, jaká jsem kráva, že vůbec neumím španělsky a nebude mi dána žádná možnost to opravit, což by znamenalo opakovat předmět, čili opakovat ročník, čili odložit o rok státnice. Ještě je tady varianta třetí, která ale nenastane,...
(Ne)šťastně
Miluju sníh. Zpoza okna se na něj báječně kouká. S hrnečkem teplého čaje a knihou na klíně může být dokonce velmi fajn. Jinak ho moc ráda nemám. Leze za krk, do bot, studí, létá přímo do očí, no prostě fuj. Přesto jsem dnes po šesté večerní neodolala, zvedla hlavu k nebesům a dívajíc se na sníh lesknoucí se v záři pouliční lampy, jsem se otočila kolem vlastní osy. No romantika jak sviňa :D Co na tom, že po cestě od tramvaje jsem úplně vymrzla,...
