Archiv blogu: 12/2012
Quo vadis ... ?
Jako Uroboros je hledání místa ve světě. Nekonečný koloběh pokusů a omylů. Už téměř u konce, a přitom teprve na počátku všeho. Můžeme sami sebe poznat a najít svou cestu? Anebo je ono hledání cestou samotnou? Nálady posledních šesti měsíců by se daly shrnout do dvou slov. EXISTENČNÍ KRIZE. Oprašuju své touhy a sny a zmateně přihlížím prázdnotě. Co bylo včera největším přáním je dnes popelem vznášejícím se ve větru. S mou...
Ustřihli mi křídla
Když se nad tím zamyslím zpětně, vím, že jsem to měla čekat. When the hope is fluttering inside my body it means only one thing ... nobody is immortal (because I dont deserve to be loved) ... did the hope die? Five hours ago I would say YES, it definitely died together with me. My heart got frozen and exploded into millions of pieces. However, I know its not true ... the hope is not "nobody", the hope IS immortal and it is still alive inside my body though its not...
Fluttering
Perfektní slovo k vyjádření pohybu mé duše. Nebo je to srdce? Že by Naděje? :o* Ať je to, co je to ... křídla šimrají mé útroby, dotýkají se zlehka, vyvolávají nepopsatelný pocit uvnitř, který mě nutí se smát a téměř plakat najednou. Naskakuje mi husí kůže, abych během chvíle cítila červeň ve tvářích. Málo kyslíku, moc kyslíku. A přihlouplý úsměv samozřejmostí. Blíží se čtvrtek. Jakmile ráno vstanu, mé tělo se blaženě protáhne a...
Esperanza
ESPERANZA je nádherné španělské slovo ... když ho slyším, vybaví se mi zelená barva, slunce prosvítající skrze větvoví, pastelové odstíny prolínající se v tom nejzelenějším mechu a koupající se ve slunečních paprscích. Vybaví se mi sladkost a na jazyku cítím mléčnou chuť se špetkou chilli. Vidím ušlechtilou bytost ženského pohlaví, elegantní a charismatickou. Vážnou, hrdě se tvářící, přesto s milým úsměvem a rukou, která vybízí "neboj se,...
Let me fly away ...
Nejblbější je, že když sečtu a podtrhnu všechny své dosavadní úspěchy a neúspěchy, výsledek je pořád až příliš dobrej na to, abych si pořád stěžovala, jak je život nesnesitelnej. Stěžuju si? Vážně? Mám totiž dojem, že spíše jen konstatuju fakta. Uvádím vás do děje. Do příběhu mého na hlavu postaveného života. The most of the people think they are not the most of the people. Ať napíšu cokoliv, stejně to bude znít jako...
