Blog
V čase proměn
No samozřejmě. Už zase věříš tomu, že se nic moc velkého nezmění. Přece teď víš, kdo jsi, co chceš, kam směruješ. Proč by se teda mělo něco měnit, když o něco takového ani v koutku duše neusiluješ. Proč? Protože život. Na ten se připravit nedá. Ten se děje. Ty se k němu musíš jen nějak postavit. Ideálně s grácií. Všechno to zvládnout a... pak se smutným úsměvem zjistit, že se už nemůžeš vrátit na stejnou kolej, protože jsi někdo...
Sváteční/páteční
Občas mám období, kdy překypuju pozitivní energií. Házím úsměvy na všechny strany a věřím tomu, co říkal specialista. 98% šance, že to bude dobrý. Tak moc se ponořím do přesvědčení, že už třeba konečně... nic mi mou víru nedokáže zhatit. Teda, něco ano. Každý měsíc stejný důvod. Jako dnes. A všechno to očekávání se v okamžiku srazí do něčeho nadpozemsky těžkého za hrudní kostí a táhne mě do hlubin. Na ramenou další balvan. A prázdno....
On the edge
A tak přemýšlím, co je to za svět, ve kterém žiju. Jak se v něm vyznat, uchopit ho, jak se přizpůsobit a jaká nová pravidla si určit, abych se mohla prokormidlovat skrze rozbouřené oceány. Všechno je jiné a přitom pořád stejné. Změnilo se mnohé kolem, ale uvnitř mé maličkosti je stále pusto prázdno. Ale protože se proměnily vnější okolnosti, musí se zákonitě přizpůsobit i má současná schránka. Nikdo to za mě neudělá. Nikdo mi neřekne, jak mám...
Pusto prázdno
Pusto prázdno na blogu, protože pusto prázdno v srdci. Když něco moc chceš, celej Vesmír se blá blá blá... tyhle jakože motivační sračkoidní kecy nejsou nic než prázdná slova. Kdysi mě nakopávaly a vytvářely iluzi šťastných konců. S ubíhajícími dny, měsíci, roky ve mně vzbuzovaly pocit vlastní neschopnosti. "Ono se ti pořád nedaří? Tak to si asi málo přeješ, asi tomu dostatečně nevěříš, a proto ti Vesmír nikdy nic nedá." Dneska v tom...
Moje milá duše...
...celý víkend v hlavě skládám slova, která by nejlépe vyjádřila to, co bych ti chtěla říct. Občas jsem přes slzy neviděla a ztažené hrdlo mi pomalu nedovolilo dýchat, i tak jsem se obracela k Vesmíru/k Bohu/k andělům/k tobě, má duše, a ptala se proč. Moje milá duše, představuji si tě, jak sedíš na buclatém mráčku a s tužkou, kterou sežvykuješ, se díváš ještě výš, na hvězdy, a přemítáš, co by sis tak mohla naplánovat do své nové...
