Blog
První proutěný košík
Všechno je třeba vymakat k dokonalosti. Nicméně si myslím, že na první pokus je to docela dobré.
První tři cíle
Zveřejnila jsem svých 100 a jeden cíl. Nahoře. Trochu mi to rozhodilo řádky, to se ještě bude muset vymyslet. Ale jsou TAM! A já se můžu hned pochlubit, jak krásně jsem začala. Jelikož jsem cíle psala už minulý týden a od minulého týdne se pár věcí změnilo/rozvinulo, můžu tři cíle považovat za splněné. Číslo 18 - přestat pít obyč sáčkové čaje a vyměnit je za Teekannee a Dilmah Pořídila jsem si zelený Zen Chai, který voní naprosto...
Sexy hnáta
Není to ještě ani 12 hodin, co jsem sestřičku na chirurgii přemluvila, ať mi sádru nedělá až ke koleni, ale jen do třičtvrtě lýtka, a mě už to silně nebaví. Nejen že nevím, jak bych se posadila, aby sádra mohla být pořád nahoře, ale já si ani pro čaj nezajdu a raději nemluvit o záchodě a už vůbec nemyslet na sprchu. Mamka se ségrou se mi samozřejmě pořád smějou a nedovedou si odpustit poznámky typu: "Jdu s košem. Budeš tady až se vrátím?"...
Výdech, nádech
Mé taneční já si dnes nejspíš zlomilo pravou nohu. Nevím to jistě. Je to fialové, nateklé, velice citlivé na jakýkoliv dotek. Nemůžu došlápnout. Taková ta kůstka napravo od prstů. Paráda. Stále věřím tomu, že se ráno probudím fit a nebudu nic řešit. Jenže maminka na to má jiný názor. Ona mě normálně nechce pustit ven, že musíme zajít na rentgen a ať mě ani nenapadne, že bych cestovala po městě. Volno by se mi sice líbilo, ale ... mám jakousi...
Under the weather
Ne, tohle není podzim. To není Madame Melancholická. To jsem já. To je kaz na kráse. Jizva. Pořád se snažím přesvědčit svůj rozum, že náladový je každý. Že je to normální stejně jako mít jednu hlavu, dvě ruce a dvě nohy. Jenže, kde je ta hranice, za kterou už člověk ničí sám sebe? Co je ještě běžné a co už ne? Mé nitro je stejně proměnlivé jako britské počasí. Během pouhých několika hodin se ve mně vystřídají klidně čtyři "období"....
