Blog
Miluju víkendy! Kéž by byly dvakrát tak dlouhé
Koncert Štěpána Raka, našeho předního kytaristy, spolu s kytarovým kvartetem byl moc fajn. Užívala jsem si "tady a teď"... koukala na detaily z obrazu Hieronýma Bosche - Zahrada pozemských rozkoší, vnímala krásnou hudbu, Štěpánův příjemný hlas a společnost mého drahého kamaráda Pavla. Pravdou je, že program zvaný Apokalypsa nás opravdu dostal - do kolen. Takovou teorii konce světa jsem teda ještě neslyšela. Spojovat Zjevení Janovo s dějinami české země...
Co týden dal
Pondělí - sundaná sádra; dobrý pocit z obou školek Úterý - dobrý skutek, který ovlivní další dny a týdny a měsíce ... Středa - neudělala jsem ze sebe úplného trotla v předmětu, který mě naprosto nezajímá; opravdu mě pobavila hodina se slečnou A - hovory o mužích mě neskutečně baví; a naše první skladba :o) Čtvrtek - "já-ti-najdu-chlapa diskuze" na lekci se slečnou M; od 16:00 se vždycky přiblble usmívám, takže to nepotřebuje komentáře...
Naše první píseň :o)
http://mp3.klasicka-kytara.eu/mona-a-pavel-horkosladce.mp3 Ehm ... nejspíš můj první song lyric :D Upravila jsem svou báseň Hořkosladce na šestislabičné verše, Pavel složil hudbu a píseň nazpíval. Nevím, jestli je to Pavlovým hlasem nebo faktem, že slyším SVOU poesii v takovémto podání, ale mám z toho úplně husté stavy :D dalo-by-se-říci orgastické :D A jen tak mimochodem, co vás napadá, když to posloucháte?
Good deed
... přestože naprosto nestíhám svůj život ... přestože jsem nedočetla ani jednu povinnou literaturu a na pátek nebudu mít načteno ani zbla ... přestože je náhradní úkol na zítřejší seminář nad mé síly (když teda nemůžu použít internet) ... přestože stále nemám nic na čtvrteční lekci do školky ... přestože jsem si stále nezaplatila ISICa a nemůžu tak do studovny a knihovny, abych začala pracovat na anotacích a referátu ... přestože...
Musing
Přepadla mě před chvílí bádací nálada. Nechala jsem své myšlenky bloudit a zapisovala je tak, jak se objevovaly. A párkrát teda (přiznávám) ťukala na ty akupunkturní body, když to v pátek bylo tak úspěšné ... a je mi do smíchu, protože jeden z kamenů dopadl na zem a roztříštil se! Definitivně odlepuju nálepku sociofobik, protože tím už dávno nejsem. Nemám problém s jezením před lidma, jen se prostě necítím dobře, když mi někdo chce něco dát...
