Archiv blogu: 10/2013
Písmenka křičící: Hurray
Mám se skvěle. užívám si blízkosti svého úžasného muže, který mi věnuje tolik pozornosti, něhy, péče a polibků, že jsem dospěla k názoru, že musím žít v pohádce, jinak to není možné (zatím mi stále na všechny mé zprávy odepisuje hned, což mě dostává do kolen) efektivně využívám hromadu volného času, který se v mém rozvrhu objevil díky absenci výuky ve školkách čtu ... a čtu texty do ŠKOLY, což je něco naprosto...
La vie est tres belle
Jak se říká, že zamilovaný člověk cítí v určitých partiích motýlky, tak já jsem si vypěstovala celé hejno, které se rozmnožilo po celém těle a při pouhém pohledu na mého Milého začnou všichni třepetat křidélky. Snila jsem si svůj sen o tom, jak potkám pana neDokonalého a teď ho smím objímat a líbat a těšit se z jeho blízkosti. Má tak tmavé řasy, že jeho oči vypadají, jako by byly podmalované tužkou a těžko vám vysvětlit, co to se mnou dělá....
Depka totok
Že si žiju ve svém světě, se pozná tak, že nemám nejmenší tušení, kdo je náš předseda vlády, ale vím toho spoustu o Ellis islandu, imigrantech, podmínkách v podpalubí a kdybych hodně chtěla, tak bych si třeba i vzpomněla na čísla. Mé znalosti anglo-americké literatury a dějin se odvíjí od vášně (formálněji řečeno: zaměření) vyučujících. A žádnej David Lodge, Sarah Waters, Neil Gaiman, Cecelia Ahern ani Michael Cunningham. Natož pak Laurent...
boasting, complaining, ...
Poprvé jsem kreslila anilinovýma barvičkama. Jak úžasně se s nimi dá pracovat, jsem zjistila až když jsem dokončovala svou první irskou motanici. Tipuju to na dva vlkodavy (viz fejsbuk). Zítra se poohlédnu po tuži, redis peru (někde mám, ale to bych musela prohrabat svých 16 krabic) a anilinkách, abych mohla pracovat na zdokonalování svého malířského umění. Moc jsem si to užila. Myslím, že s trochou cviku bych si i mohla namalovat pěkný obraz na stěnu. I když...
Sharing joy means spreading joy
Ok, I said "no more Ana" BUT ... I still feel the kiss in my hair. This feeling inside me which is similar to dizziness or maybe hangover is filling every single part of my body. I've got to admit I got lost. In the unspoken promise of love. My faith in hope tells me that this is IT - this what I was longing for. No more pretending. That is not just amazement but heart-warming affection. Oh no, that's something more. I am in love. And I am OVER-sentimental. But he is as...
