Blog: Day by day
See you
Od neděle mám za sebou jednu noční, čtyři ranní, čtyři tréninky a konečně jsem zase začala jíst. Přesně tak. Přišla jsem včera domů a otevřela ledničku. Téměř neuvěřitelné. Ale je to dobré znamení. Přestože píšu verše plné slz a lítosti, zdá se, že jsem na dobré cestě k zapomnění (??!) Po celém týdnu se cítím...
Tiché slzy
krůpěje ztracených nadějí v potůčcích rozbředlých se odlesky slunce zrcadlí prázdnotou první, ne však poslední
Tancovala
A bude tancovat každé úterý, středu a čtvrtek. A jednou měsíčně i pátek. Zní to skvěle, úžasně, báječně. A dnes se mi to tááákhle líbilo. Už jsme dokonce začaly (s Adélkou) nacvičovat jeden tanec. Trochu valčík, trochu jive a celkově prostě nádhera. Je možné, abych byla zase šťastná?
Na rozcestí
Je mi líp. Anebo se snažím persuade myself, že všechno je v nejlepším pořádku. A kolečka se dál točí a Apokalypsa se blíží :D Vidíte? Líp mi opravdu je. Jen si připadám jako prázné nic. Docela rozdíl oproti předvčerejšku. To jsem se cítila jako vodní nádrž. Dala jsem si totiž kousek melounu. Cítím se tedy jako prázdné...
Enjoy the life!
Čeká mě školení kvůli inventuře v Kaufu. Až v Porubě. No zrovna s nadšením tam nejedu. Včera jsem totiž ponocovala dýl než jsem zvyklá a mamka mě vytáhla z postele příliš brzo. No a protože jsem se sprchovala až ráno a nestihla si umýt vlasy, vypadám příšerně!!! No fakt :D Ani jsem si nestihla přelakovat nehty. By člověk nevěřil, jak složitý je to úkon. Ty...
