Blog: Day by day
Chtěla bych umět ...
... nemluvit. Zdá se to být trochu divné přání, uvážíte-li minulý článek, ale je tomu skutečně tak. Jsem strašlivě upovídaná. Nikdy mi to nepřišlo, ale poslední dobou se mi zdá, že mluvím až příliš a o věcech, o kterých bych neměla. Těmi věcmi myslím: náš vztah. Opravdu nemám žádný problém....
S pozdviženým obočím
... přiznávám, že jsem se opět přesvědčila o tom, že alkohol rozvazuje jazyk a donutí člověka říkat věci, které by si rád nechal pro sebe (či spíše by se o ně rád podělil, ale jaksi nemá odvahu). Díky v mou naivní víru! Věřím totiž, že když řeknu "nech si to pro sebe", dotyčný slib neporuší. Jinak bych totiž byla .. ne přímo v...
Užívám si sto roků samoty ...
Když jsem psala, že s tancováním rozhodně nemíním skončit, myslela jsem to vážně. V hlavě mám šílený chumel nápadů a přání (a zoufalých volání ohledně brigády), který se pokouším usměrnit jedním směrem, ale stále se nedaří ... Sobotu jsem strávila ve velmi příjemné společnosti. Spousta irských...
Nenávist/závist
Přemýšlím, co je pravdy na tom, když se řekne: "Když někoho nenávidíš, je to proto, že mu závidíš." A myslím, že je to pravda jen částečně. Momentálně nenávidím jednu osobu. Protože ... a to je právě to ... se chová totálně nadřazeně a šíleně si věří, ačkoliv po bližším prozkoumání člověl...
Jak jsem oslavila své dvacetiny
Jirka a ty jeho dárky. Nepřekonatelné. Fantasie, kterou oplývá, mě dokáže zaručeně odrovnat. V dobrém slova smyslu. Tentokrát přinesl deset krabiček s číslem. A já měla házet kostkou. Podle čísla jsem si vybrala balíček. Pak nastavil minutku na deset minut a po zazvonění jsem mohla házet znova. Pokud padlo stejné číslo, musela jsem čekat bez dárku ... a takhle jsem...
