Archiv blogu: 7/2009
Confused
Kdy se stírají hranice mezi paranoiou a lží? Když informace nesedí, zcela logicky usoudím, že jde o lež ... Na druhou stran vím, že jsem nadprůměrně paranoidní ... Můžu se mýlit a nařknout, což by bylo velmi nemilé ... Můžu věřit a ublížit si ... (proud velmi sprostých slov) Možná bych vážně měla zauvažovat o návštěvě psychologa ... Taky jste si všimli,...
Rok kohouta - Tereza Boučková
Jméno autorky mi neříkalo vůbe nic až do doby, kdy jsem byla "donucena" koupit si nějakou knihu v Knižním Klubu. Prolistovala jsem katalog a narazila na Rok kohouta. Zaujal mě název, protože přece jen něco málo o astrologii vím. Koukla jsme na obsah a hmmm .. proč ne, reálné příběhy mám ráda. Rok kohouta není klasickým románem, ve kterém byste našli úvod,...
Chtěla bych umět ...
... nemluvit. Zdá se to být trochu divné přání, uvážíte-li minulý článek, ale je tomu skutečně tak. Jsem strašlivě upovídaná. Nikdy mi to nepřišlo, ale poslední dobou se mi zdá, že mluvím až příliš a o věcech, o kterých bych neměla. Těmi věcmi myslím: náš vztah. Opravdu nemám žádný problém....
S pozdviženým obočím
... přiznávám, že jsem se opět přesvědčila o tom, že alkohol rozvazuje jazyk a donutí člověka říkat věci, které by si rád nechal pro sebe (či spíše by se o ně rád podělil, ale jaksi nemá odvahu). Díky v mou naivní víru! Věřím totiž, že když řeknu "nech si to pro sebe", dotyčný slib neporuší. Jinak bych totiž byla .. ne přímo v...
Přemítající
I´ve already seen Ballet Shoes, a tender film from thirties. Three orphans, three dreams, a lot of troubles. It made me think about fulfilling of dreams, about heart-things, about the truth hiding in the deepnes of my soul. Why it has to be so hard to admit the obvious one? Do I really know it? Is that true ... the life which I live?
