Archiv blogu: 10/2012
Sexy hnáta
Není to ještě ani 12 hodin, co jsem sestřičku na chirurgii přemluvila, ať mi sádru nedělá až ke koleni, ale jen do třičtvrtě lýtka, a mě už to silně nebaví. Nejen že nevím, jak bych se posadila, aby sádra mohla být pořád nahoře, ale já si ani pro čaj nezajdu a raději nemluvit o záchodě a už vůbec nemyslet na sprchu. Mamka se ségrou se mi samozřejmě pořád smějou a nedovedou si odpustit poznámky typu: "Jdu s košem. Budeš tady až se vrátím?"...
Výdech, nádech
Mé taneční já si dnes nejspíš zlomilo pravou nohu. Nevím to jistě. Je to fialové, nateklé, velice citlivé na jakýkoliv dotek. Nemůžu došlápnout. Taková ta kůstka napravo od prstů. Paráda. Stále věřím tomu, že se ráno probudím fit a nebudu nic řešit. Jenže maminka na to má jiný názor. Ona mě normálně nechce pustit ven, že musíme zajít na rentgen a ať mě ani nenapadne, že bych cestovala po městě. Volno by se mi sice líbilo, ale ... mám jakousi...
Under the weather
Ne, tohle není podzim. To není Madame Melancholická. To jsem já. To je kaz na kráse. Jizva. Pořád se snažím přesvědčit svůj rozum, že náladový je každý. Že je to normální stejně jako mít jednu hlavu, dvě ruce a dvě nohy. Jenže, kde je ta hranice, za kterou už člověk ničí sám sebe? Co je ještě běžné a co už ne? Mé nitro je stejně proměnlivé jako britské počasí. Během pouhých několika hodin se ve mně vystřídají klidně čtyři "období"....
S úsměvem jde všechno líp
Pustila jsem se do sepisování svých 101 cílů pro následujících 1000 a jeden den. Zasekla jsem se na 63. položce. A zjistila, že nejvíce mých tužeb se týká materialistických věcí, které by oblažily mou duši a zároveň ji trochu pozvedly na žebříčku "zdravého" životního stylu. Je zvláštní a podivuhodné, že se nemůžu hnout dál, když vezmu v potaz, jak mě každý den, každou hodinu napadne něco, co bych chtěla, aby se stalo přítomností,...
Zevlující (poprvé od září)
Referát za mě nikdo nenapíše. Vlastně už ho skoro mám. Jen dopsat ještě jednu část. A handouty. Chtělo by to vytisknout zítra, protože ve středu před půl osmou ráno je mé oblíbené copy centrum ještě zavřené a v tom druhém se platí DESET korun za to, že si vůbec dovolíte tisknout něco z flashky/internetu. A protože nás je 8 a handout má dvě strany, tak budu muset poprosit svou peněženku o celých 26 korun. Hrůza! A vstávat dřív. Ještě větší...
