Archiv blogu: 7/2012
Úsměvná
Aspoň na chvíli se můj den dnes rozsvětlil a já měla pocit, že jsem z obláčku spadla zpátky na zem, do ordinérní reality. Ač to může znít nudně, ta ordinérní realita, je tohle docela záchrana, která vás může uzemnit, když jste s hlavou v oblacích. San mi poslala mmsku ze zkušební kabinky a ptala se na můj názor. A v ten okamžik jsem byla na zemi, ne ve světě myšlenek, ale užívala jsem si tu chvíli prohlížení fotky a najednou jsem měla...
Still desperate
Je pět ráno a já za 4 hodiny učím. Jsem vzhůru přesně 24 hodin. Kdypak si mé tělo vybere daň? A večer session s gymplem. V téhle náladě. Paráda. Aspoň zkusím ještě usnout. Forever.
Desperate
"She is a coward!" Mám pocit, že mě přejel vlak. Lépe řečeno, přála bych si, aby to udělal. Anebo prostě obě varianty najednou. Marcy ve mně neprobouzí jen mé depresivní já, ona probouzí CELÉ mé já. Jí se to nelíbí, já to vítám. Mé kdysi nalezené já se sice opět ztratilo, ale připadá mi, že znovunalezení bude o to objevnější. Jako zrození fénixe. Už teď vím, že je to jiné, že já jsem jiná. Jen nebýt coward, jen najít koule....
Jak vytočit flegmatika
Žiju si svým poklidným životem s občasnými zvraty, které přejdu mávnutím ruky a nijak zvlášť se nad nimi nepozastavuji. Babička totiž říká: "Když nejde o život, jde o hovno" A já se tím intuitivně řídím prakticky pořád. Respektive od té doby, co jsem našla sama sebe (raději nespekulovat nad tím, že jsem se nejspíš zase ztratila). A tu se vám stane VĚC. Já opravdu nejsem hypochondr. Fakt ne. Ten DNA test jsem nezavinila já, ten chtěl můj gynekolog....
La casa nueva
Mí drazí, mé vychloubačné já se prostě musí pochlubit fotkami našeho hnízdečka. Jídelní stůl -skleněný (občas je i čistý) a parádní aerodynamické židle :D Kytička od maminky k promocím Škaredá plechová kuchyňská linka vedle naší krásné (stále prázdné) stříbrné ledničky Má skromná knihovnička, kteráopět praská ve švech a potřebovala by další sestřičku. Knihovna je součástí naší čajovny. Vidíte, že...
