Blog
Jak se rodí fénix
Čokoláda je super objev, ale jen do té doby, než i v oblíbených šatech začnete vypadat jako jumbo jet. Zatnula jsem všechny zuby a pustila se do blogilates. Jestli nevíte, o co kráčí, ráda vám poskytnu krátký popis. SEBEVRAŽDA. Jasné, ne? Začala jsem cvičit. Haha. No ale vážně. Nelžu. A jsem odhodlaná nevzdat se. Blogilates má na každý den nějaké video o zhruba 30 minutách. Co jsem zatím vypozorovala. Možná to bude jinak. To je zatím ve...
Jak se nepřestávám kochat
Rostou narcisy. A taky krokusy a sněženky. Nepamatuju se, že by mě to kdy dojalo. Prostě jedu autobusem, dívám se přes špinavý sklo ven a rozněžním se při pohledu na barevný kytky. V ruce tyčinku brownie, která už po prvním kousnutí oznamuje, že další čokolády nebude třeba. Sladký. Možná až příliš. Na klíně batoh s nákupem. Dvě krabice kapesníků, protože running nose je má chronická diagnóza na ostrovech. Čokoláda, oříšky, něco málo (hodně)...
Jak mě baví sestavovat seznamy
Mám chuť obrátit si život vzhůru nohama. Co jsem v Británii, připadá mi, že se doma vůbec ničemu nevěnuju. Včera jsem si své aktivity zkoušela shrnout. Zas tak nudně to nevypadalo, ale když poslouchám a pozoruju lidi kolem sebe, mám pocit, že mi spousta času utíká mezi prsty a já nedělám téměř nic. Každý den přečtu několik stran obvykle ze dvou knih (něco, co bych měla a něco, co chci) kouknu na seriál nebo film čímž...
Jak se (ne)píše esej
Původně jsem chtěla článek nadepsat "jak se zbavuju předsudků", ale téma eseje mě tlačí trochu více. To máte tak, jakožto studentka bych tady měla vyplodit nějaké zázraky, co se školy týče. Naštěstí se po mně chce jen 40% abych prošla, takže si troufám tvrdit, že bych to mohla zvládnout. Mám tři předměty. Shakespeara, populární historii a postkoloniální literaturu. První dva jsou docela nuda. Kdybych měla britské školství zgeneralizovat a shrnout...
Jak je nebezpečné říct: "I have big muffins"
Ona ta socializace není zas tak složitý proces, když natrefíte na správné lidi. Odhodlala jsem se vylézt ze své ulity, neb dobrodružství začíná až po opuštění komfortní zóny, a učinila krok číslo jedna: stala se viditelnou. Ve fejsbukové skupině erasmáků jsem nadhodila výlet do přírody, neopomněla připsat, že nejsem party animal, a navrhla čaj a friendly chat. A pak jsem se zase chtěla zahrabat do listí a nechat se spálit, když se mi ozvala...
