Blog
V(e)lesu
Poslední dobou jsem si oblíbila spojení "jsem úplně v lese", které adekvátně vystihuje mé pocity z různorodých situací. A ty situace se nějak množí. Čaj z ginkgo biloby mi vůbec nechutná, proto se domnívám, že s mou pamětí a vůbec se záhyby šedé kůry mozkové to už lepší nebude. O to úsměvnější mi přišlo, když Tomáš Kočko komentoval název svého nejnovějšího alba, které je věnováno pohanskému bohu Velesu, ale taky odkazuje k místu, kde se...
4/10
Před třemi léty touhle dobou jsem přemítala nad tím, jestli letmý polibek do vlasů něco znamenal. "I still feel the kiss in my hair. This feeling inside me which is similar to dizziness or maybe hangover is filling every single part of my body. I've got to admit I got lost. In the unspoken promise of love. My faith in hope tells me that this is IT - this what I was longing for. No more pretending. That is not just amazement but heart-warming affection. Oh no, that's something...
Dolce far niente
Jak sladké jsou dny, kdy nemusíte nastavovat budík a na snídani si ukuchtíte palačinky (palačinkovač do ruky vřele doporučuji). Nejlépe se tak válet mezi polštáři, louskat jednu kapitolu za druhou, popíjet bylinkový čaj a nemyslet na skutečnost, že pracovní týden ještě neskončil. Své volno jsem náležitě využila. Ještě včera večer jsem se propotila první lekci latiny pro jednotlivce (když muž nechce, tak musím sama, no). Po zkušenostech s kurzem...
Mé letní čtení
Během prázdnin jsem si vynahradila všechny školní dny, kdy jsem zrovna neoplývala časem ke čtení. Na následujících řádcích bych se ráda vyjádřila (nebo vyřádila?) k přečteným kouskům. Jak je u mě zvykem, nečekejte recenze. O schopnost recenzovat jsem nikde nezavadila, či lépe řečeno jsem se ještě (stále) nedokopala k tomu, abych se to naučila. Tak tedy, mé letní čtení ... Zaklínač - Andrzej Sapkowski Určitě to znáte. Všichni o tom...
Skoro podzimně
Proč je tak těžké být šťastná, když padá podzimní listí? Proč už kakao nehřeje a ponožky studí? Proč knihy nepotěší a dým z vodnice neodnese jinam? Proč lpět na snech je stejně těžké jako nechat jít? Proč obcházím kompromisy a schovávám se v nostalgii? Otázka štěstí zůstane snad navždy nezodpovězena. Chci. Nemám. Kvalitně neurotičkou. A přitom by to bylo tak jednoduché. Jenže ... "I like people too...
