Archiv blogu: 6/2012
Věčná dilemata
Má roztěkaná mysl už asi půl týdne nic nečetla. Není ji dovoleno se soustředit. Myšlenky si poletují všemi směry a slečna Mona (teď se cítí mnohem více jako Mona, než jako pozitivní Slečna) propadá pocitu, že se po dlouhých letech "svobody" vrátilo ono nutkání přemýšlet. Nad vším a nad ničím. Nedávno jsem pročítala své staré zápisky. Popravdě, podařilo se mi přečíst úplně všechno od roku 2008. Nečetla jsem souvisle, ale vybírala jsem si...
V nohách mám už dvacet MIL ... ehm teda kilometrů
Pěkné počasí a sobota k tomu, to není poslední dobou nic výjimečeného. Ani nevím, co jsem prováděla všechny minulé slunečné soboty, ale nejspíše jsem zadek nevytáhla z domu. Vlastně jo, naposledy to byl veletrh, takže to mě omlouvá, ne? Dnes jsem ale výlet navrhla sama ... Kdybych věděla, jakou si na sebe šiju boudu, nejspíš bych mlčela, ukořistila si drát od netu a strávila celej den čtením blogů. Davi neměl vůbec žádný nápad, kam bychom mohli...
UNEŠENÁ
Právě jsem zažila literární orgasmus. Můj poslední byl snad předloni s Tulákem po hvězdách (London). Předtím s Hodinami (Cunningham) a Paní Dallowayovou (Woolf). A Ještě předtím s Harry Potterem (JKR) a ještě dříve s Dětma z Bullerbynu (Lindgren). Toť prosím výčet těch úplně nejmilejších ... nejnovějším kouskem je Posel Markuse Zusaka. Pořád hledím do zdi a přemítám, jak je možný, že tohle někdo napsal. Posel má nádhernou myšlenku. A je to...
Letní knižní veletrh
Jak už jsem předeslala dříve, sobota byla v Ostravě dnem knižního veletrhu, na kterém jsem samozřejmě nemohla chybět. Doprovodila mě mamka a Drahouš, který se sice tvářil statečně, ale z jeho svižného kroku mi bylo jasné, že by se nejaději co nejdříve vytratil. A to jsem mu nedopřála. Musela jsem si celý veletrh projít hned dvakrát. A kdybych neměla u nohy kouli, byla bych tam možná i teď. Ještě před vstupem na výstaviště jsem si u stánku...
Zase na správné vlně
Mein kampf pokračuje. Asi je mi předurčeno stát se magistrou, tak se přece nebudu vzpírat osudu. No prostě, mám radost :o) Už tak moc nemyslím, protože jsem si konečně ujasnila to, co jsem chtěla. A taky proto, že mi bylo řečeno něco moc pěkného a já už budu navěky jen naslouchat. Davi jel na kole a já zůstala doma, protože jsem lemra. Snad poprvé jsem mu řekla NE a on se tvářil celkem smutně. Teď je mi to líto a doufám, že se vrátí s lepší...
