Blog: Day by day
PARÁDA
Já vám mám tak parádní náladu, že se ptám sama sebe, kdy se to zase potento. Ne že bych byla pesimista, chraň Bůh, ale soudím tak z předešlých (a že jich bylo) parádních nálad. Schéma je vždy stejné. Seběhne se několik za sebou jdoucích skvělých událostí, obvykle setkání s přáteli nebo potěšující informace, má nálada prudce vzroste směrem k pozitivním hodnotám, chvíli se opájím nadšením a dávám svůj přiblblý úsměv najevo všem kolem sebe...
Hlavně nerezignovat
Už je to nějaký ten pátek, co jsem se vrhla do nové aktivity. Proto jsme dnes s Peťkou vyrazily do fitka, do Expresky, a téměř dvě hodiny stíraly pot, který teda spíše odkapával sám. Zacvičily jsme si pořádně. Slečna trenérka - Monča - je strašně sympatická holčina, asi tak v našem věku, která se nám po celou dobu věnovala a názorně ukazovala, co dělat. Opravovala chyby a pořád se usmívala. Proto není divu, že jsme vyplajzly money za členství a za...
Neber si nic osobně
Jestli mi Pavel něco říká víc než častěji, tak je to tato sentence ze Čtyř dohod - Neber si nic osobně. Kdybyste čistě náhodou přišli na to, jak se to dělá, ulíbám vám ruce za know-how. Tahle "metoda" evidentně vůbec nepočítá s něčím takovým, jako jsou emoce. Vlastně bych ji možná nazvala "metodou odosobnění" ... a nabízí se otázka, jak moc jsou emoce podstatné pro náš život ... ? Během posledních pár týdnů jsem bojovala se značnou převahou...
Nádech, výdech
Jelikož mám kolem sebe spoustu přesvědčovacích elementů, jdu teda ZNOVA k doktorovi. Zrovna jsem mu volala,abych se ujistila, že MÁ ordinační hodiny a čistě náhodou včera třeba neodcestoval a ten tón jeho hlasu ... no už se mi tam zase nechce. Nevytvářet domněnky, nedělat si předsudky, nevykládat si věci po svém, zvlášť když vím, jak se Peťka s Pavlem dokážou rafnout, když nemluví face to face, je SAKRA těžké. A hlavně se děsím toho, na co zase...
Tady a teď
Ani nepamatuju, kdy jsem naposledy byla v jeskyni. Jestli jsem se někdy dotýkala stěn, vnímala její vlhkost, naprosté ticho a jemný proužek světla rozzařující temnotu. A prsty mi voněly jako čerstvá tráva a hlína. V hlavě prázdno. Jen úžas v očích, či spíše touha. A další jeskyně a další. A malé mystérium: "Odkud se asi bere TOHLE světlo?" A pak spousta polorozpadlých schodů, les kolkolem, výhled do kraje a nikde ani živáčka. Pod nohama kamení a...
