Blog
Ehm ...
Nejsem si moc jistá tím, jestli to divné pnutí na hrudi, které pociťuji, jakmile si představím průběh zítřejšího dne, je POUZE zdánlivé. Možná, že jsem dobrá ve vytváření teorií a toho, jak by to ideálně mohlo vypadat a být, ale s jejich realizací jsem na tom už na štíru. Jak kdy. Teď zrovna naprosto v tam ta dam tam. Reakce číslo jedna: útěk ... já tam zítra nepůjdu a číslo dva: ... vymyslím si geniální výmluvu! číslo tři:...
roz-JAŘ-ená
Mám takový ten pocit, že ať přijde cokoli, zvládnu to. Že ať se stane cokoli negativního, unesu to, protože i zdánlivě negativní zážitky a zkušenosti se mohou stát pozitivními, pokud se tak rozhodnete. Ony totiž zážitky samy o sobě nejsou ani dobré ani špatné. Ony prostě jsou. A je jen na nás, jak na ně budeme nahlížet. Zítra píšu test, na který se mí spolužáci učí od neděle a jsou naprosto vystresovaní z toho, že se to "prý nejde vůbec naučit"...
Pochvaly
Nejspíš brzo umřu hladem. Mám pocit, že jsem snědla dinosaura a vypila celé Mrtvé moře. A přesto můj žaludek vydává ty divné zvuky, které zcela jasně oznamují: hlad. I se cítím tak nějak slabě. A zavodněně. Plna mrkve a hrušek. A jak báječně by mi bylo, kdybych zvedla zadek a přinesla si z obýváku tu misku čipsů, anebo kdybych otevřela mražák a vytáhla si zmrzlinu. Stracciattela s višňovou polevou. Je tam i tiramisu. A v lednici salko...
Odhodlaná jako nikdy
Na poslední hodinu literatury jsem poprvé za celý semestr zvládla přečíst všechny zadané úkoly. Jednu báseň, jednu povídku a celou knihu - The House on Mango Street od Sandry Cisneros, kterou jsem četla už na bakaláři. Ale paměť je děravá. Chtěla jsem jen zmínit, že jsem měla skvělý víkend. Pátek jsem si užila ve společnosti mých drahých PMP v čajovně Anubis. Sobota byla výletní, skoro celodenní výlet po Malé Fatře ... trocha lezení po...
Taková ta
Že dovedu zírat do zdi a vykoukat tam díru už víte. Prokrastinace. Chronická. Neléčitelná. Tentokrát jsem ji dotáhla k dokonalosti. Poslala jsem esej dva dny po deadlinu. Když to nevyjde, nebudu se ani moc zlobit. Stejně nešlo o docházku, ale jen o tu esej. Když tak za rok napíšu druhou. A třeba i včas. Dnes jsem přišla na nepříliš pozitivní věc. Byla jsem donucena se odhodlat, protože sliby se maj plnit (nejen o Vánocích), k time-consuming aktivitě. A...
